ukázka z knihy

Bubny smrti

Kočí jej opustil na prahu venkovského sídla a kvapně uháněl pryč. Chtěl se ještě zeptat, zda nezná někoho, kdo by mu byl ochoten poklidit a jednou denně navařit, ale zdálo se, že vozka má příliš naspěch. Do vesnice jsou to pouhé tři míle. Může tam dojít zítra a sám se optat. Vila byla obklopená vysokými borovicemi s výhledem na jezero. Zdejší místo se pro jeho účely zdálo ideální - studovna v prvním patře s masivním dubovým stolem. Cítil, že právě tady se mu podaří dokončit rozepsaný román. Se zakončením příběhu si nevěděl rady a sem přijel hledat samotu. Po krátké prohlídce domu sešel pěšinou mezi borovicemi k jezeru. Necelých tři sta metrů od břehu byl ostrůvek se smutečními vrbami, jejichž dlouhé větve splývaly až na hladinu, na vrcholku kopce skupinka borovic. Vzpomněl si na Rachmaninovův "Ostrov mrtvých"… To je možná klíč, který potřebuje. Schylovalo se k šesté hodině a slunce zmizelo za vysokým pohořím obestupujícím celý ostrov. V náhlém hnutí mysli si začal svlékat šaty. Poplave na ostrov a rozhlédne se kolem. Plátěné boty si uvázal kolem pasu. Vrhl se do vody, která nebyla zdaleka tak studená, jak se zprvu domníval. Dno se prudce svažovalo dolů. Plaval s úžasným pocitem lehkosti a svobody, nicméně se zdálo, že cesta na druhý břeh trvala mnohem delší dobu. Byl téměř na dosah zahalený v rychle se snášejícím soumraku, z ničeho nic temném a zlověstném. Náhle si uvědomil přítomnost zvuku či vibrací. Jakoby dunění bubnu. Vzhlédl vzhůru a na temné obloze náhle rozezná obrysy vychrtlé postavy. Zachvátil ho pocit skličující hrůzy, jenž ho vtahoval hlouběji a hlouběji do nenasytného víru. Když přišel opět k sobě, zjistil, že leží ve vile na posteli. Nad ním stál kočí s dalším mužem, jehož nikdy předtím neviděl. Druhý muž, který byl vesnickým doktorem, mu dal injekci, po níž upadl do hlubokého spánku. Celý týden problouznil v horečkách a téměř zemřel. Později pokračuje příběh nepřítel napodobil dunění bubnů a téměř ho tím připravil o rozum. Bubny se mu však podařilo nalézt. Když mu přišel jedné noci k němu domů, ukryl se Dahlfar ve stínu stromů a začal bubnovat. Nepřítel propadl šílené panice a vrhl se z útesu do rozbouřených vln. Ten, kdo hraje smrt, nesmí z bubnů spustit oči. SMRT, pošetilý Písaři, přijde a vezme si své.


Rudé mžitky

Po příjezdu na celnici je Lee odveden do speciálního hangáru kde už čeká devět agentů.
"Tak se hezky podíváme co se tenhle oplzlý pisálek snaží propašovat naší slušnou americkou celnicí…"
Agent jednou rukou zašmátrá na dně proutěného koše a vytáhne Obrázek… místnost s růžovými tapetami ponořená v zakouřeném západu slunce na mosazné posteli leží rozcapený zrzavý kluk se ztopořeným penisem nohy široce roztažené jedno koleno opřené o umaštěnou růžovou tapetu hraje na flétnu a upřeně sleduje postavu před obrázkem. Agent zírá nepřítomným zrakem červený obrázek rozpaluje jeho tvář. Slabě se zakucká a bezradně pohlédne na přítomné kolegy ti jeho pohled opětují krví nalité tváře zpitomělé úžasem. Nikdo z nich není schopen jediného slova. Agent stojí bezradně s obrázkem v ruce a jeho oči střídavě přeskakují z nahého chlapce k zlostí rudým tvářím nových a nových agentů hrnoucích se do hangáru. Nikdo z nich ani okem nezavadí o majitele obrázku. Lee zavírá své kufry, mává na starého feťáckého portýra a opouští hangár. Za ním se ozývá lámání a praskání povolujících stěn.
Hlídkové vozy se sjíždějí k přístavišti jako elektrické želvy a vyvrhují ze sebe další a další várky brunatých policajtů. Ztichlí a katatoničtí se tisknou kolem obrázku pokukují po sobě agent ten výjev zvedá vzhůru jako transparent syrového fláku masa a najednou se z jeho očních důlků vyvalí proud krve. Beze slov podá obrázek svému kolegovi a klesá k zemi. Z nachových tváří stoupá rudý opar. Tu a tam se ozývá příležitostná tlumená rána praskajících tepen a explodujících dutin. Vlna za vlnou oněmělých fízlů padá k dřevěné podlaze mola která pod tíhou těl praská a regiment policajtů se potápí na dno moře jako kusy olova.
Na zelené hladině plave obrázek v růžovém rámu a proud policistů neustává. Texaská jízdní policie s obrovskými revolvery Magnum a bledýma negry zabíjejícíma očima. Královská jízdní policie s tvářemi stejně rudými jako jejich uniformy.
A obrázek plave na zelené hladině do níž se vše noří a hyn…

Krysař s píšťalou stáhl oblohu.


Starý film

V polední ulici seděli na popelnicích tři muži. Jeden z nich vzhlédl vzhůru a uviděl Agenta 23. Okamžitě mezi nimi proskočila jiskra nenávisti. V záchvatu zděšení se 23 pokusil stáhnout oči zpět. marně. Zaměřil se na jeden bod a ucítil jak pilot přistává. V hlavě mu prasklo cosi připomínající rudé vejce. Zem pod nohama se mu začala kymácet a najednou ucítil jak se mu to začíná řinout z očí. Okolo se shromažďoval dav rychle a tiše oči kolem dokola šlehající plameny nenávisti. 23 se rozběhl přímo k nim vzhůru úzkou uličkou tělo se kymácí ze strany na stranu propaluje cestu zuhelnatělým masem a rozcupovanými mozky běží příkrou kamennou ulicí lehce vzhůru k obloze Marrákeše celý film se naklání kameny se vlní pod jeho chodidly plameny modrá záře probodává dvojici černých děr v blankytně modré obloze kouří zvukem jako řítící se hory obloha se s trhnutím otevírá a on proniká za hranice filmu. Stojí nahý před stojacím umyvadlem měděná nablýskaná mísa film náhle poskočil hudba nad golfovým hřištěm hráčům nosil za úplatu hole alespoň se to tak zdálo hledal ztracené míčky okolo jezírka mihotavý třpyt stříbra zadnice v temné komoře blednoucí a mihotající to vše ze starého filmu poddávajícího se jeho dotyku.


překlad: Martin Šilar & Sherry Baumgart

Zpět