ukázka z knihy

...Zdálo se, že ji nemůžu dostihnout. Jak šla, její stín se zachytil na nějakém stromě, spadl na zem a natáhl se, jako kdyby byl z gumy, žádná čínská panenka, co se hned rozbije, dokázala se roztáhnout do jakéhokoli tvaru, co jsem si představil, a z úst jí naříkala cikáda. Než zamířila za rohem do nějakých dveří, zastavila se a rozhlédla a přitom uběhla malá věčnost, zablikala do pozdní noci. V takové chvíli se vždy stala podivná věc. Její podoba se proměnila do obrazu krajiny s děvčátkem s obručí v nabíraných šatičkách, co vypadala jako nějaká stará malba, kterou jsem kdysi dávno viděl v muzeu. Ta představa se vracela, ta scéna se opakovala na každém rohu, kolem kterého jsem šel, ženská postava se na tom rohu jenom otočila nebo se na chvíli zastavila, dokud nepřejelo nějaké noční vozidlo. Potom se znovu objevil ten obraz děvčátka s obručí. A bledl a vytrácel se a já jsem šel dál za další postavou. Byl jsem příliš tlustý a nestačil jí. Páchl jsem, příliš jsem se potil, mé tělo se neustále zvětšovalo, natahovalo se ulicí. Když jsem se nedíval, vzdálená postava se nehýbala. Sekvence se zablokovala a ona, když jsem se nedíval, znehybněla. Ale ve chvíli, kdy jsem na ni znovu pohlédl, se dala opět do pohybu. A tak pořád dokola…

…Nespadl jsem tak daleko, jak jsem se domníval. Byl jsem přivázaný někde dole za jeden konec, jako kdybych byl natažený pruh gumy, ale teď jsem se smrštil zpátky a spatřil svoji tvář v tom prasklém zrcátku na holení pod holou žárovkou pod střešním oknem. Stejná tvář z masa. Jenom na ni znovu usedly ty vrány a tentokrát se prošly důkladněji a zanechaly větší a hlubší stopy. Ty stopy se podobaly spíš holubím než vraním. Skoro to vypadalo, jako by cosi hledaly, ty stopy protínaly a křižovaly moje čelo jako stále se vracející myšlenka. Nebo jako obsedantní představa, která přicházela a odcházela, brázdila mou lebku, rozrývala ji jako kapesní hřebínek…

…"Poslyš, já jsem starý jako zapomenutý orgasmus,ale myslíš, že to někoho zajímá? Změnilo se nějak to ulovené srdce? Nechala si Afrodité narůst plnovous nebo se noc stala pannou z Dobbs Ferry? Je to daleko, daleko složitější." Byl klišé postavy vracející se na scénu své bývalé knihy, ale nějak jsem se do té staré zápletky zamotal nyní já, nějak jsem se teď stal její novou obětí. Hovořil anglicky s americkým přízvukem, dlouho žil ve Státech, ale když pil, začal se mu do hlasu zase vkrádat jeho vídeňský přízvuk. Vypil do půlky další nápoj a ten druhý přisunul ke mně. "Tak to máš." Svíral mi paži, třásl jí. "Tak to máš, vykopáváš mi svýma hledajícíma očima mou vlastní minulost. Kdo tě vlastně ulovil, kdo ulovil toho plže ostranku?" Někde spláchl záchod. Mlčel jsem jako ryba a napil se richarda, co vypadal jako zelená mlha ve sklenici…

…A všechny ty kameny jsou bochníky chleba a gondoly s příděmi jako šaškovskými čepicemi se houpají a mosty jsou vytvořené koryty vyboulených škraloupů nad plovoucím těstem kanálů a na křivém náměstí velikosti fotbalového hřiště zimují miliardy holubích dušiček houfujících se kolem chlebových drobků a gestikulující číšník mě vzrušeně zatlačí do židle a hodí mi kolem krku ubrousek a začne mi cpát do krku pizzu a lít do mě štoudve vína a přitom neustále prozpěvuje a směje se a mává rukama a cosi pokřikuje na nějakou tlustou ženu která mě pozoruje z boku venkovní restaurace a nutí mě dál jíst a pít a divoce a hlasitě souhlasí se všemi číšníkovými nabídkami a hystericky se směje a vykřikuje Ano! Ano! pokaždé když mi přinese další láhev a nakonec když už nemůžu přiběhne ke mně a pořád ječí Ano Ano a odtáhne mě na menší dvorek a potom na jeden menší dvorek který vede do ještě menšího dvorku který vede do ještě menšího dvorku který vede do ještě menšího dvorku který vede ještě do jednoho ještě menšího dvorku který vede ještě do jednoho ještě menšího dvorku kde vyhrávají gramofony na kliku a který vede do ještě menšího temnějšího dvorku který vede do ještě temnějšího dvorku který vede do ještě černějšího a menšího dvorku ale někdo zapomněl otočit desku a ta se zadřela a pořád hraje znovu dokola stejnou melodii…

přeložil: Edita Drozdová

Zpět