ukázka z knihy

Věnováno Jacku Kerouacovi,
novému Buddhovi americké prózy, který vychrlil svou inteligencí v jedenácti knihách, napsaných za poloviční počet let(1951 - 1956):Na cestě, Nealovy vize, Doktor Sax, Jarní Mary, Podzemníci, Sanfranciské blues, Něco z dharmy, Kniha snu, Probuď se, Mexico City blues a Vize Gerarda - a vytvořil tak spontánní bopovou prozodií a originální klasickou literaturu. Několik vět a název Kvílení jsem převzal od něho.

Williamu Sewardu Burroughsovi,
autorovi Nahého oběda, nekonečného románu, který každého dožene k šílenství.

Nealu Cassadymu,
autorovi První třetiny, autobiografie(1949), která osvítila Buddhu.

Všechny tyto knihy jsou vydány v Nebi.


- A.G.





Kvílení pro Carla Solomona

Když byl mladší on a když jsem byl mladší já, znával jsem Allena Ginsberga, mladého básníka žijícího v Patersonu ve státě New Jersey, kde se - jako syn známého básníka - narodil a kde vyrostl. Byl fyzicky křehký a mentálně ho velice pobuřoval život, s jakým se kolem sebe setkával v těch prvních letech po první světové válce v New Yorku a okolí. Byl vždycky právě "na odchodu" a zdálo se, že je mu jedno, kam odejde; znepokojoval mě a nikdy mě nenapadlo, že jednou hodlá být dospělý a napsat knihu básní. Jeho schopnost přežít, cestovat a nezanechat psaní mě přivádí v úžas. A to, že pokračoval v rozvíjení a zdokonalování svého umění, mě neudivuje o nic méně.

Teď se objevuje po patnácti či dvaceti letech se vzrušující básní. Podle všeho prošel doslova peklem. Cestou potkal muže jménem Carl Solomon, s nímž sdílel v drápech a výkalech tohoto života něco, co se dá popsat jen slovy, kterých k tomu použil on. Je to kvílení nad porážkou. Žádná porážka to však vlastně není, poněvadž ji zažil jako nějakou běžnou, nějakou banální zkušenost. V tomto životě je poražen každý, ale muž, jestliže to je muž, poražen není.

Je to básník, Allen Ginsberg, který na vlastní kůži prodělal hrůzné zkušenosti, věrně popsané na těchto stránkách. Není ani takový div, že to přežil, jako spíš to, že v oněch nejhlubších propastech našel přítele, jehož je s to milovat láskou, kterou v těchto básních oslavuje, aniž chce něco skrývat. Ať řeknete cokoli, dokazuje nám, že navzdory sebevíc ponižujícím zkušenostem, které život dokáže člověku poskytnout, duch lásky přežívá, aby povznesl naše životy, jestliže máme důvtip a odvahu a víru - a umění! vytrvat.

Je to víra v básnické umění, která šla ruku v ruce s tímto mužem na jeho Golgatu z této márnice, ve všech ohledech připomínající márnici židů v minulé válce. Tohle je však v naší vlastní zemi, v našich vlastních roztomilých končinách. Jsme slepí a žijeme své slepé životy v slepotě. Básnící jsou prokletí, ale slepí nejsou, vidí očima andělskýma. tento básník vidí pronikavě a všude kolem sebe hrůzy, na nichž se podílí ve velmi intimních detailech své básně. Nevyhýbá se ničemu, zakouší naopak tyto hrůzy do krajnosti. Má je v sobě. Reklamuje je pro sebe a - jak mu věříme - vysmívá se jim a má ještě čas a drzost milovat přítele, kterého si zvolil, a zaznamenat tuto lásku v dobře udělané básni.

Račte si podkasat sukně, mé dámy, teď jdeme peklem.

William Carlos Williams




Kvílení

I/
Viděl jsem nejlepší hlavy své generace zničené šílenstvím, hystericky obnažené a o hladu, vlekoucí se za svítání černošskými ulicemi a vztekle shánějící dávku drogy, hipstery s andělskými hlavami, celé žhavé po prastarém nebeském kontaktu s hvězdným dynamem ve strojovně noci,
kteří v bídě a v hadrech a se zapadlýma očima a podnapilí vysedávali a kouřili v nadpřirozené temnotě bytů se studenou vodou, vznášeli se přitom nad vrcholky velkoměst a kontemplovali o džezu,
kteří odhalili mozky Nebesům pod nadzemní dráhou a spatřili mohamedánské anděly, jak se potácejí prozřelí po střechách činžáků,
kteří procházeli univerzitami se zářivýma studenýma očima, měli halucinace o Arkansasu a tragédii Blakeova světla mezi válečnými vědátory,
kteří vyloučili z akademie pro bláznovství & publikaci obscénní ódy na oknech lebky,
kteří křehli zimou v neholených pokojích ve spodním prádle, pálili peníze v koších na odpadky a naslouchali přes zeď Hrůze,
které zkopali do přirození, když se vraceli přes Laredo s opaskem marihuany pro New York,
kteří polykali oheň v popatlaných hotelech nebo pili terpentýn v Rajské uličce, smrt, nebo noc co noc očistcovali svá torza
pomocí snů, pomocí drog, pomocí bdělých nočních můr, alkoholu, ocasu a nekonečných prcponků,
nesrovnatelné slepé ulice hrůzných mračen a blesků v duši, vyskakujících na telegrafní tyče v Kanadě & Patersonu a osvětlujících celý ten nehybný svět Času mezi nimi,
peyotlová ztuhlost hal, dvorek, zelený strom, hřbitovní úsvity, opilost vínem nad vrcholky střech, výkladní skříně, okresy marihuanových čundrů, neónově blikající dopravní světla, záchvěvy slunce a měsíce a stromů za halasných zimních soumraků v Brooklynu, popelnicové tlachy a konejšivé královské světlo myšlenky,
kteří se připevnili k vagónům podzemní dráhy na nekonečných jízdách z Battery do svatého Bronxu a křísili se benzedrinem, dokud je rámusení kol a dětí neshodilo se zkřivenými ústy, mozky vyklepanými k prázdnotě a zbavenými oslnivosti do ponurého světla zoologické zahrady,
kteří tonuli celou noc v podmořském světle u Bickforda, pak se vynořili a proseděli celé odpoledne nad zvětralým pivem u opuštěného Fugazziho a naslouchali třeskotu osudu na vodíkové hrací skříni,
kteří hovořili sedmdesát hodin bez přestání, od parku k silnici, k baru, k Bellevue, k muzeu, k Brooklynskému mostu,
ztracený regiment platonických causeurů, vrhajících se z požárních žebříků, z okenních rámů, z Empire State Building, z měsíce,
klábosících, ječících, zvracejících a šeptajících fakta a vzpomínky a anekdoty a přípitky na kuráž a šoky z nemocnic a kriminálů a válek,
když předtím s jiskřivýma očima naprosto neodvolatelně vyzvraceli během sedmi dnů a nocí všechen intelekt, maso pro Synagógu házené na dlažbu,
kteří se propadli do nicoty zenového New Jersey a zanechali za sebou viditelnou stopu dvojsmyslných pohlednic radnice z Atlantic City,
trpěli asijským potem a tangerským drcením kostí a čínskými migrénami, když jim v pochmurně zařízeném newarském sále zarazili další přísun drog,
kteří se toulali o půlnoci sem a tam po nákladovém nádraží, lámali si hlavu kam jít a odešli a nezanechali žádná zlomená srdce,
kteří si zapalovali cigarety v dobytčácích, dobytčácích, v dobytčácích rachotících sněhem k zapadlým farmám v pradědečkovské noci,
kteří studovali Plotina, Poea, sv. Jana od Kříže, telepatii a bopovou kabalu, poněvadž vesmír se instinktivně zachvíval u jejich nohou v Kansasu,
kteří samotařili na ulicích v Idahu a hledali vizionářské indiánské anděly, kteří byli vizionářskými indiánskými anděly,
kteří si mysleli, že jsou jen šílení, když se Baltimore třpytil v nadpřirozené extázi,
kteří odfrčeli v limuzínách s oklahomským Číňanem z popudu maloměstského deště v pouličním světle zimní půlnoci,
kteří se potloukali Houstonem hladoví a osamělí a odpuštění a hledali džez nebo sex nebo polívku a následovali zářivého Španěla, aby si pokonverzovali o Americe a Věčnosti, marná námaha, a tak sedli na loď do Afriky,
kteří zmizeli v mexických vulkánech a nezanechali po sobě nic než stín montérek a lávu a popel poezie roztroušený v chicagském krbu,
kteří se znova objevili na Západním pobřeží a vyšetřovali FBI, s plnovousy a v šortkách, s velkýma pacifistickýma očima, tak smyslnýma v jejich snědé pleti, a rozdávali nesrozumitelné letáky,
kteří si vypálili cigaretami díry do paží na protest proti narkotickému tabákovému dýmu kapitalismu,
kteří kolportovali superkomunistické pamflety na Union Square, plakali a svlékali se, zatímco sirény z Los Alamos je uječely a uječely i Wall Street a píšťaly od přívozu na Staten Island ječely také,
kteří se s pláčem zhroutili v bílých tělocvičnách, nazí a rozechvělí před soukolím jiných koster,
kteří pokousali detektivy na krku a s gustem kvičeli v policejních antonech, neboť nespáchali žádný jiný zločin kromě své vlastní divoké odvazové pederastie a opojení,
kteří kvíleli na kolenou v podzemce a které odvlekli ze střechy mávající genitáliemi a rukopisy,
kteří se nechali mrdat do prdele od svatouškovských motocyklistů a vřeštěli radostí,
kteří kouřili ocasy a nechali si je kouřit od těch lidských serafínů, námořníků, něžnosti atlantické a karibské lásky,
kteří si ráno i večer v růžových zahradách a na trávnících veřejných parků a hřbitovů a štědře utrušovali semeno každému, kdo přišel,
kteří donekonečna škytali a pokoušeli se zachechtat, ale skončili uvzlykaní za přepážkou v Turecké lázni, když je plavovlasý & nahý anděl přišel proklát mečem,
kteří přenechali své milovníčky třem starým megerám osudu, jednooké megeře heterosexuálního dolaru, jednooké megeře mrkající z lůna a jednooké megeře, která jen dřepí na zadku a přestříhává zlaté nitě umělcova stavu,
které extaticky a nenasytně kopulovaly s lahví od piva, s milencem, s krabičkou cigaret, se svíčkou a spadly z postele a pokračovaly na podlaze a na chodbě a skončily omdlelé na zdi s vizí vrcholné kundy a spermatu vyhýbajícího se poslední ejakulaci vědomí,
kteří oblažili pizdy milionu dívek chvějících se v zapadajícím slunci a ráno měli červené oči, ale byli připraveni oblažit píču vycházejícího slunce, blýskat zadnicemi ve stodolách a nazí v jezeře,
kteří si vyjeli kurvit se napříč Coloradem v myriádě ukradených nočních auťáků, N.C., tajný hrdina těchto básní, mrdálista a denverský Adónis - radostná vzpomínka na nesčetné dívky oklácené na prázdných parcelách v uličkách za hospodou, v roztřesených brázdách biografů, na vrcholcích hor, v jeskyních, nebo na vychrtlé číšnice s tím známým zvedáním osamělých kombiné ve škarpách u silnic & zvlášť tajným solipsismem hajzlů u benzínových pump & také rodného města,
kteří se vytratili v obrovských špinavých kinech, ve spánku byli odvezeni, probudili se na neočekávaném Manhattanu a vyhrabali se ze suterénů s kocovinou po nelítostném tokajském a hrůzách ocelových snů Třetí avenue & odvrávorali ke kancelářím pro nezaměstnané,
kteří prochodili celou noc v botách plných krve po zasněžených docích a čekali u East River, až se otevře místnost plná horké páry a opia,
kteří vytvořili velká sebevražedná dramata v bytech ve srázných březích Hudsonu pod válečným, modře zatemněným reflektorem měsíce a jejichž hlavy budou korunovány vavřínem zapomenutí,
kteří jedli dušené skopové fantazie nebo zažívali kraba na bahnitém říčním dně v BOwery,
kteří plakali nad romantikou ulic s vozíky plnými cibule a špatné hudby,
kteří seděli v bednách a dýchali ve tmě pod mostem a zvedali se, aby instalovali klavíry na svých kruchtách,
kteří kašlali v pátém patře v Harlemu korunovaném plamenem, pod tuberkulózním nebem, obklopeni bedničkami od pomerančů plnými teologie,
kteří si celou noc čmárali a rokenrolovali při nadnesených zaříkávacích formulích, které ve žlutém jitru byly slokami brblanice,
kteří si vařili shnilé zvířecí plíce, srdce, nožičky, oháňku, boršč & tortilly a snili o čistě vegetariánském království,
kteří se vrhli střemhlav pod náklaďáky s masem, když hledali vajíčko,
kteří zahodili hodinky ze střechy, aby tak hlasovali pro Věčnost mimo Čas & příštích deset let jim den co den padaly na hlavu budíky,
kteří si třikrát a vždycky bezúspěšně podřezali žíly na zápěstí, rezignovali a museli si otevřít starožitnické krámy, kde si mysleli, že zestárli a museli si otevřít starožitnické krámy, kde si mysleli, že zestárli a plakali,
kteří uhořeli zaživa v nevinných flanelových oblecích na Madison Avenue mezi explozemi olověného verše & umělým dusotem ocelových regimentů módy & nitroglycerínovým vřískotem reklamních buzerantů & yperitem neblaze inteligentních redaktorů, nebo byli přejeti taxíky Absolutní Reality,
kteří skočili z Brooklynského mostu, to se skutečně stalo, a odkráčeli neznámí a zapomenutí do přízračného polívkového opojení tmavých uliček & hasičských vozů v Chinatownu a nikdo jim nedal zadarmo ani pivo,
kteří v zoufalství vyzpěvovali z oken, vypadli z okna podzemky, skočili do špinavého Passaicu, utrhli se na černochy, brečeli na celou ulici, tancovali bosí po střepech vinných sklenek, rozbili gramofonové desky s nostalgickým německým džezem evropských třicátých let, dopili whisky a hejkavě zvraceli do zkrvavených záchodových mís, nářek a troubení obrovských parních píšťal jim zněly v uších,
kteří se řítili po dálnicích minulosti, jezdili navštěvovat jeden druhého do své bourákové Golgaty, do bdění ve vězeňské samotě nebo do džezové inkarnace v Birminghamu,
kteří za dvaasedmdesát hodin přefrčeli Ameriku, aby zjistili, jestli já jsem měl vizi, nebo tys měl vizi, nebo on měl vizi, jak nalézt Věčnost,
kteří cestovali do Denveru, kteří umřeli v Denveru, kteří se vrátili do Denveru & čekali marně, kteří bděli nad Denverem & hloubali & poustevničili v Denveru a nakonec odešli, aby nalezli Čas & teď je Denver bez svých hrdinů osiřelý,
kteří poklekali v lhostejných katedrálách a modlili se navzájem za svou spásu a světlo a hruď, dokud duše na okamžik neozářila své vlasy,
kteří rozpáčili své mozky ve vězení, když čekali na neuvěřitelné zločince se zlatými hlavami a s šarmem skutečnosti v srdcích, kteří v Alcatrazu zpívali sladké blues,
kteří se uchýlili do Mexika vypěstovat si návyk, nebo do Skalistých hor něžně milovat Buddhu, nebo do Tangeru za hochy, nebo na Jihopacifickou k černé lokomotivě, nebo na Harvard, do Narcissu, do Woodlawnu, k davovým orgiím či k hrobu,
kteří žádali o přezkoumání duševního zdraví, když obvinili rozhlas z hypnotismu & zůstali sami se svým šílenstvím & rukama & zaujatou porotou,
kteří házeli bramborovým salátem na newyorské City College po přednášejících o dada, kteří se osobně dostavili na žulové schody blázince s oholenými hlavami a šaškovskými řečmi o sebevraždě a dožadovali se neprodleně lobotomie
a kterým místo ní poskytli konkrétní prázdnotu inzulínu, metrasolu, elektrických šoků, hydroterapie, psychoterapie, léčby prací, pingpongem & amnézií,
kteří ve smrtelně vážném protestu převrátili jen jeden symbolický pingpongový stůl, krátce setrvali v katatonii
a vrátili se po letech opravdu plešatí - kromě paruky z krve a slz a prstů - k neskrývanému údělu šílence z nemocničního oddělení měst pro blázny na Východě,
zasmrádlé chodby Státu poutníků, Rocklandu a Greystonu, hádající se s ozvěnami duše, rokenrolující v půlnočních opuštěných lavicích, v dolmenových říších lásky, snící o noční můře života, těla proměněná v kámen těžký jak měsíc,
s matkou definitivně ******, a poslední fantastická kniha vyhozená z okna činžáku a poslední dveře zavřené ve čtyři ráno a poslední telefon, s nímž místo odpovědi práskli o zeď, a poslední podnájem vystěhovaný do posledního kusu mentálního nábytku, žlutá papírová růže přidrátovaná na věšák v šatníku, a dokonce i ta jen imaginární, nic než nadějný kousíček halucinace -
ach Carle, dokud ty nejsi v bezpečí, nejsem já v bezpečí, a ty teď jsi opravdu v nejhorší zvířecí polévce času -
a kteří proto běželi zledovatělými ulicemi posedlí náhlým vnuknutím o alchymii, o využití elipsy, katalogu, metru & tetelivými plány,
kteří snili a dělali ztělesněné trhliny v Čase & Prostoru s pomocí juxtaponovaných obrazů a chytili archanděla duše do pasti mezi dva vizuální obrazy a připojili elementární slovesa a dali dohromady podstatné jméno se špetkou vědomí a vyskakovali s objevem Pater Omnipotens Aeterne Deus,
aby znova stvořili syntax a měřítko ubohé lidské prózy a stáli před vámi neschopni slova a inteligentní a otřásaní hanbou, zavržení, ale zpovídající se z duše, aby se přizpůsobili rytmu myšlenky v obnažené a neomezené hlavě
šíleného vandráka a anděla ubitého v Čase, neznámého, ale přece jen zaznamenávajícího tady to, co by bylo možno ponechat k vyřčení v čase, který přijde po smrti,
a vzlétli převtěleni do přízračných šatů džezu ve stínu zlaté trubky orchestru a odtroubili zaujetí nahé americké mysli pro lásku do éli éli lamma lamma sabachtani saxofonového výkřiku, který zmrazí velkoměsta do posledního rádia
za pomoci absolutního srdce básně života, vyříznutého z jejich vlastních těl a dobrého k snědku tisíc let.

II/
Jaká sfinga z cementu a z aluminia jim rozrazila lebky a pozřela jejich mozky a fantazii?
Molochu! Samoto! Špíno! Šerednosti! Popelnice a nedosažitelné dolary! Děti vřískající pod schody! Chlapci vzlykající v armádách! Starci plačící v parcích!
Molochu! Molochu! Noční můro Molocha! Molochu nelásko! Mentální Molochu! Molochu těžkopádný soudce lidí!
Molochu nepochopitelné vězení! Molochu zkřížené hnáty bezduchý kriminále a Kongrese žalu! Molochu, tvé budovy jsou rozsudek! Molochu obrovský balvane války! Molochu paralyzované vlády!
Molochu, tvá mysl je ryzí mašinérie! Molochu, tvá krev je koloběh peněz! Molochu, tvoje prsty jsou deset armád! Molochu, tvá hruď je kanibalské dynamo! Molochu, tvé ucho je dýmající hrobka!
Molochu, tvé oči jsou tisíc slepých oken! Molochu, tvé mrakodrapy stojí v dlouhých ulicích jak Jehovové bez konce! Molochu, tvoje fabriky sní a krákají v mlze! Molochu, tvé komíny a antény korunují velkoměsta!
Molochu, tvá láska je nafta a kámen bez konce! Molochu, tvá duše je elektřina a banky! Molochu, tvá bída je postrach génia! Molochu, tvůj osud je mračno bezpohlavního vodíku! Molochu, tvé jméno je Myšlenka!
Molochu, v tobě sedím opuštěný! Molochu, v tobě sním o Andělech! Šílený v Molochovi! Kuřák ocasů v Molochovi! Bez lásky a vykastrovaný v Molochovi!
Molochu, to ty jsi vstoupil do mé duše tak záhy! Molochu, v tobě jsem vědomí bez těla! Molochu, tys mě vyplašil z mé přirozené extáze! Molochu, opouštím tě! Probuď se v Molochovi! Světlo proudí z oblohy!
Molochu! Molochu! Robotské byty! neviditelná předměstí! poklady koster! slepé metropole! démonické továrny! přízračné národy! nepřemožitelné blázince! žulové ocasy! obludné pumy!
Zlámali si vaz, když zvedali Molocha k Nebesům! Dláždění, stromy, rádia, tuny! zvedající velkoměsto k Nebesům, která existují a jsou všude kolem nás!
Vize! znamení! halucinace! zázraky! extáze! odnesla americká řeka!
Sny! adorace! osvícení! náboženství! celý ten lodní náklad citových sraček!
Průlomy! přes řeku! záchvaty vzteku a krucifixy! odnesla potopa! Třeštění! Zjevení! Zoufalství! Deset let zvířecích skřeků a sebevražd! Myšlenky! Nové lásky! Šílená generace! tam dole na skalách Času!
Skutečně svatý smích v řece! Všechno to viděli! divoké oči! svaté výkřiky! Dávali sbohem! Skočili ze střechy! k samotě! mávali! nesli kytice! Dolů k řece! do ulice!

III/
Carle Solomone! Jsem s tebou v Rocklandu
kde jsi větší šílenec než já
Jsem s tebou v Rocklandu
kde se jistě cítíš hrozně divně
Jsem s tebou v Rocklandu
kde imituješ stín mé matky
Jsem s tebou v Rocklandu
kde jsi zavraždil svých dvanáct tajemníků
Jsem s tebou v Rocklandu
kde se směješ tomu neviditelnému humoru
Jsem s tebou v Rocklandu
kde jsme velcí spisovatelé na stejném strašlivém psacím stroji
Jsem s tebou v Rocklandu
kde tvůj stav začal být vážný a rádio o něm přináší zprávy
Jsem s tebou v Rocklandu
kde talenty tvé lebky už nepřipouštějí červy smyslů
Jsem s tebou v Rocklandu
kde piješ čaj z prsou starých panen z Uticy
Jsem s tebou v Rocklandu
kde vtipkuješ o tělech svých ošetřovatelek harpyjí z Bronxu
Jsem s tebou v Rocklandu
kde řičíš ve svěrací kazajce že prohráváš v partii skutečného pingpongu propasti
Jsem s tebou v Rocklandu
kde třískáš do katatonického piana duše je nevinná a nesmrtelná nikdy by neměla bezbožně umřít v ozbrojeném blázinci
Jsem s tebou v Rocklandu
kde ani padesát dalších šoků nikdy nevrátí zpátky do těla tvou duši z jejího putování ke kříži v prázdnotě
Jsem s tebou v Rocklandu
kde obviňuješ své doktory z choromyslnosti a komplotuješ hebrejskou socialistickou revoluci proti fašistické nacionální Golgatě
Jsem s tebou v Rocklandu
kde roztrhneš nebe Long Islandu a vzkřísíš z mrtvých svého živého lidského Ježíše z nadlidské hrobky
Jsem s tebou v Rocklandu
kde je pětadvacet tisíc šílených soudruhů všichni společně zpívají poslední sloky Internacionály
Jsem s tebou v Rocklandu
kde se objímáme a líbáme Spojené státy pod svými prostěradly Spojené státy které celou noc kašlou a nedovolí nám usnout
Jsem s tebou v Rocklandu
kde nás elektrifikované probouzejí z komatu letadla našich vlastních duší hřmící nad střechou přiletěla svrhnout andělské pumy nemocnice se sama rozsvěcí imaginární zdi se hroutí Ó vychrtlé legie běhají venku Ó hvězdnatý šok milosrdenství věčná válka je tu Ó vítězství zapomeň na své spodní prádlo jsme svobodni
Jsem s tebou v Rocklandu
v mých snách z tebe kape jak jsi cestoval po moři a kráčíš po dálnici napříč Amerikou v slzách ke dveřím mého domku v Západní noci


San Francisco, 1955-56

Poznámka pod čarou ke Kvílení

Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý! Svatý!
Svět je svatý! Duše je svatá. Kůže je svatá! Nos je svatý! Jazyk a ocas a ruka a prdel je svatá!
Všecko je svaté! každý je svatý! každé místo je svaté! každý den je ve věčnosti! Kdekdo je anděl!
Vandrák je svatý jak serafín! šílenec je stejně svatý jako ty má duše!
Psací stroj je svatý báseň je svatá hlas je svatý posluchači jsou svatí extáze je svatá!
Svatý Petr svatý Allen svatý Solomon svatý Lucien svatý Kerouac svatý Huncke svatý Burroughs svatý Cassady neznámý sodomita a trpící žebráci svatí škaredí lidští andělé!
Svatá má matka v blázinci! Svaté ocasy dědečků z Kansasu!
Svatý sténající saxofon! Svatá apokalypsa bopu! Svatí džezbendoví marihuanoví hipsteři mír & droga & bubny!
Svaté samoty mrakodrapů a chodníků! Svaté kavárny zaplněné miliony! Svaté tajemné řeky slz pod ulicemi!
Svatý osamělý juggernaut! Svatý obrovský beránek středních vrstev! Svatí blázniví pastýři rebelie! Kdo má rád Los Angeles JE Los Angeles!
Svatý New York Svaté San Francisco Svatá Peoria & Seattle Svatá Paříž Svatý Tanger Svatá Moskva Svatý Istanbul!
Svatý čas ve věčnosti svatá věčnost v čase svaté hodiny v prostoru svatý čtvrtý rozměr svatá pátá Internacionála svatý Anděl v Molochovi!
Svaté moře svatá poušť svatá železnice svatá lokomotiva svaté vize svaté halucinace svaté zázraky svatá oční bulva svatá propast!
Svaté odpuštění! milosrdenství! charita! víra! Svatá! Naše! těla! trpící! šlechetnost!
Svatá nadpřirozená zvlášť nádherná inteligentní dobrota duše!



Berkeley, 1955

překlad: Jan Zábrana

Zpět