ukázka z knihy

...Ani ve snu jsem netušil, já, ubohej Jack Dulouz, že duše je mrtvá. Že milost sestupuje z nebe a žádný pastor...žádný z těch doktorů, těch vyčůranejch džberů moudrosti mi o tom neřekl; a nijak jsem to nezakusil na své první a jediné kůži. Že láska je osud, sestřenka smrti. Že jediná pravá láska může být ta první, jediná opravdová smrt ta poslední, že skutečný je jenom život sám a pravdivé jenom slovo... ...nikdy nevyslovené.

...láska je hořká, smrt je sladká...

...Říční proud, tichý a něžný, je plný hvězd...

...V noci unáší říční proud na svaté vodě bledé hvězdy, některé se potápějí jako závoje, jiné se lesknou jako ryby, veliký měsíc vystoupil vysoko na oblohu, jeho mléčně bílý odraz se utápí v temných hlubinách a převalují se přes něj vzdouvající se masy vody...

...V srdci mě tíží smrtelnost, hodí mě do jámy už ožraného psy bolesti jako nemocného papeže, který si pohrával s příliš mnoha mladými dívkami, černé slzy kanou z očních jamek jeho lebky...

...Nové generace malých uvřeštěnců vyskakují doktorům z klína a staří a ubozí dál umírají, kdo se příjde sklonit nad jejich lůžkem a potěšit je?...

...uvědomuji si, kolik je hodin, ve svém přetékajícím srdci nevidím a neslyším, co vidět a slyšet mám - jsem ztracený, narážím do davů na náměstí...

...Držel jsem její studené chvějící se nervózní ruce ve svých, náhlý stisk a strach; všude kolem ní smutky jako veliká křídla - "Ubohá Maggie!" pomyslel jsem si - hledal jsem vhodná slova - ale žádné nejsou - kdybys je vyslovil - vypadla by ti z úst jako podivný shnilý strom - jako kresba černých žil v půdě hrobu jejího strýce a hrobů všech strýců - nevyslovitelná - neuchopitelná - roztříštěná...

překlad: Edita Drozdálová

Zpět