ukázka z knihy

..."Proč by chtěl někdo ublížit mému malému srdci, nohám, ručkám, mé kůži, ve které jsem zavinutá, protože Bůh chce, abych byla v teple a Uvnitř, mým prstům - proč stvořil Bůh vše tak, že to tlí, umírá a je zranitelné, a proč chce, abych si to uvědomila a křičela - proč se divoká země a těla obnažují a zanikají - chvěla jsem se, když dárce hnětl a když můj otec křičel a matka snila - začala jsem malinká, nafukovala jsem se a teď jsem velká a zase je ze mě nahé dítě, zbývá mi jen pláč a strach. - Ach - Ochraňuj se, neškodný andílku, tys nikdy neublížil jinému neviňátku, ani bys nikdy nemohl rozbít jeho skořápku či odkrýt bolest pod jeho tenkým závojem - zahalím tě do roucha, má ovečko - chraň se před deštěm a čekej, až se zase vrátí taťka a až tě mamka zahřeje vevnitř ve svém měsičním údolí, soustřeď se nad tkalcovským stavem trpělivého času, buď ráno šťastná."...

...Sedí tam, jen tak na každého civí, zaběhlí kurevníci se bojí podívat, bojí se po ní ohlédnout, její oči vibrují, z jejího napnutého, lačného krku a roztřesených drátěných rukou vychází apokalypsa živoucího nebezpečí...

...kdy vize velkých slov rytmicky uspořádané do jediné gigantické archandělské knihy mi probíhají s řevem mozkem, a tak ležím ve tmě a vidím i slyším žargón budoucího světa - damajehe eleout ekeke dhdkdk dldoud, --d, ekeoeu dhdhdkehgyt - líp ne víc než lther ehe ten macmurphy ven z té dzahradyt, kterou podivně mdodudltkdip - baseeaatra - chabé příklady vyvolané mechanickou potřebou psát na stroji, tak jak tečou zvuky řeky, slova, tma, a míří do budoucnosti a potvrzují šílenství, vyhaslost a hučící kruh mé mysli, která ať už požehnaná či nepožehnaná je tam, kde stromy pějí - v žertovném větru - pohodlí věří, že půjde do nebe - moudrému stačí slovo - ("Smart Zešílel," napsal Allen Ginsberg.)...

...Jsme jak dvě zvířata prchající do tmavých teplých doupat a své bolesti prožíváme o samotě...

překlad: Jan Lamper

Zpět