ukázka z knihy

modlitba

ať v punčochách nebo naboso
přepyšná či shrbená jak láska
jevištěm z proutků
hrobníken nebo tanečnicí ve větru
tím samým větrem však páchnout prasaty
růží nbeo pylem, co rozkašle
krutější a báječnější než všechno kolem

nepotřebovat zařízení
operačních sálů
uchráněná tělesných bolestí
poznat neomezenou lásku
a stát se svatou v jakékoli podobě



přísaha

za něčí hříchy Ježíš umřel
ale za mý ne
míchám se s partou chmatáků
s žolíkem v rukávu
tvrdý srdce z kamene
mý hříchy patřej jenom mně
čáru osudu si do dlaně vyreju sama
sladký černý X
Adam mně neučaroval
hlásím se k Evě
jsem zodpovědná
za všechny kapsy, co jsem vybrala
podlá a mazaná
za všechny hospodský písničky
co jsem tančila
ještě než je církev učesala
Takže Kriste
se s tebou loučím
ode dneška máš padáka
na svojí cestu si posvítím sama
a ani potmě to nebude drama
za mýho bráchu jsi trpěl
ale já už to neberu
za něčí hříchy jsi umřel
za mý ale ne.



zápisník

Pořád se snažím zjistit, co to znamená
být američankou. Zahledím se do sebe,
a vidím arábii, venuši, francouzku
z devatenáctého století, ale nepoznám, co
ze mě dělá američanku. Myslím na fotografie Roberta Frankse - rozbité
džuboxy v gallupu v novém mexiku...
houpající se boky a ostruhy... copy a
syfilitické kovboje. Myslím na jeden
červenomodrobílý hadr, do kterého si
povlékám polštář.
Možná to ale není nic hmatatelného
možná to znamená být svobodná.

Svoboda je vodopád, linoleum
pochodující až do rozbřesku, právo
psát nesprávná slova, jakých jsem
už napsala spousty...



v sedmém nebi

Ó Rafaeli, anděli strážný. V lásce a zločinu se všechno vyskytuje po sedmi. sedm částí srdce. sedm promyšlených pokušení. sedm démonů vyhnaných z Marie Magdalské, Kristovy děvky. sedm zázračných putování Sindibádových. A číslo sedm navždy vypálené na Kainově čele. Prvního člověka s božím vnuknutím. Otce touhy a vraždy. První vytržení ale neprožil on.
Vezměte si jeho matku.

Eviným zločinem byla zvědavost. Jak se říká, přílišná zvědavost se nevyplácí. jendo zkažené jablko zhatilo celý pokus. Ale to si pište, že jablko to nebylo.
Jablko vypadá jako zadek, je to ovoce teploušů.
Muselo to být rajské jablíčko.
Nebo ještě líp - bylo to mango.
Kousla si. Máme jí to mít za zlé a tupit ji?
mrška jedna. ale možná to taky bylo trochu jinak.
představte si Satana jako nějakého kance.
mohla mít roztažené nohy.
a Satan se mezi ně vplížil jako had.
nohy se poroztáhnou
on se plazí po stehnech nahoru
chvilku se o ně tře
mělo se toho okusit
víc než ovoce ze stromu poznání ... poprvé se rozhýbala
v té rajské, rajské zahradě
litovala toho?
litujeme toho vůbec někdy, holky?
a dělala to dobře?
jen pánbůh ví.



čistička sraček

Šestnáct, čas vydělávat, a tak jsem začla dělat v čističce sraček a kontrolovala trubky čtyřicet hodin tejdně za 36 babek. Nic moc, ale taky to jsou peníze, ne? Je tady vedro jak na sahaře, úplně na vomdlení, ale ty krávy jsou za tuhle práci moc vděčný, aby poznaly, že s nima vymrdávaj.
Tyhle ženský neměly v puse žádný zuby ani dásně a v jednom kuse žužlaly horký párky a já, no já toho taky moc nenamluvila, byla jsem taková pořádná školačka, pilná kráva, myslela jsem si, že jsem rychlá motorkářka a musím si na živobytí tvrdě vydělávat, vydělávat si na chleba.
Ale teď musím mluvit k věci, dobrý, musim v tom najít ten správnej rytmus. Předák na patře se ke mně přitočí a povídá: "Poslyš, sestro, mrskáš sebou moc rychle. Kazíš normy. Děláš svoji práci moc rychle. Uber plyn, holka, takhle se nikam nedostaneš. Vůbec nikam."
Dám si voraz. Sbírám odvahu. Loknu si romilaru a jdu nahoru za samotnou Trpaslicí Hookovou a povídám: "Heleďte, na tom nesejde, jestli dělám rychle nebo pomalu, práce je pořád dost." Je to zažraná katolička. Ukáže prstem nakříž a povídá: "Jeden důvod tu je. Jeden důvod tu je. Říkám ti, dělej podle mě, a uber plyn, nebo se probereš s hlavou v záchodu. Tak padej, holka." Seber se a padej, holka. Toč se dál.
Kdybych tady aspoň mohla mít puštěný rádio. James Brown by zpíval Někoho jsem ztratil. Diamanty, Klauny a George Woodse a Řízený střely... ale kdepak, nemám tu nic. Žádnou zábavu ani vokno, nic, jen škvíru v sádře, kterou vidim na klášter sladký Terezy a jeptišky s čistýma kapucema, který vypadaj jak kočky ve smutku. Mně tam dola přijdou dost svobodný, že nemusej svý ruce posouvat po rozpálený oceli a nemusej se starat o tempo nějaký víry a tampo práce. Mně teda připadaj dost svobodný, jak voněj, a tady abych čichala pot Trpaslice Hookový a z tý to teče jak při porodu.
Radši bych cítila vůni kluků - jak se jim ve třídě pod lavicí houpaj stehna. Ta vůně růží a čpavku a pinďoury se jim kejvaj jak šeříky. Nebo jak voněj tou zakázanou štiplavou vůní. Ale ne, to já musim čuchat tuhle svíčkovou bábu. Vona před jednim uzávěrem, já před druhym, z týhle podrobný kontroly se jednou zblaznim, u oceli vedle Hookový - možná vypadáme úplně stejně, když takhle vedle sebe stojíme v páře vo pětačtyřiceti stupních. Ale já nevomdlim. Smějou se a čekaj, že vomdlim, ale já nevomdlim. Já nechci prohrát, já sebou neseknu. Je to tou monotónností, co se vopakuje každý vodpoledne jako to minulý. Každý vodpoledne je vedle Trpaslice Hookový jako vopakování a jasně že vypadám némlich stejně, když tady i ocel pulzuje a z vobou leje.
Vona tady nemá před vostatníma co skrejvat, ale já jo. Já skrejvám něco, čemu se říká touha, skrejvámn tu svoji touhu a já vocaď vypadnu - můj elixír už je na cestě. V nose mám sladce a nemám co skrejvat kromě svý touhy a já zmizim, já vocaď vypadnu, sednu na vlak a pojedu do New Yorku a tam ze mě bude někdo a budu si dělat, co se mi zamane. Budu slavná hvězda a nikdy se už nevratim, nikdy už se nevratim, abych se smažila v týhle zasraný čističce.
Vyrazim rychlostí světla.
Dávejte pozor.



schinden

a té noci. za elektrické bouře. jezero
v plamenech. a ty spíš. tvoje mohutné kosti
hladké čelo. suchá bledá ústa. z rozevřených rtů se ti loupají šupinky kůže.
ukousnout je s chirurgickou přesností, sežvýkat do průsvitné koule
a tu plivnout k obzoru. kůže. je báječné loupat ti na konci léta záda
kůže v dokonalých plátech. rastr pórů.
dole trochu do blond a ta tvoje páteř otisknutá jako trilobit
a vespod odporná olivová skvrna

přitisknu si závoj kůže na tvář
a s každým vdechnutím kousek vsaju
déšť se vpichuje do oken prosklené lodžie
elektrické víry v hlavě
s každým vdechnutím saju víc.
odstávající kůže, veškeré atributy štěstí
tak užaslá, tak dojatá, tolik jsem tě milovala.



nový žalm 23

Williamu Burroughsovi

Slovo je jeho pastýř
nebude mít nedostatek
rozpíná se jako orel
na zeleném vrchu
hoši z Alhambry
s pestrými šerpami
ho tiše obsluhují
váš pomerančový džus, pane
váš rybářský prut
vše přijímá
s lehkým šarmem
s převahou
této rady
nikdy se nestyďte, děti
bojujte, smějte se, choďte na slunci
díky, Bille
staň se vůle tvá
dopřej ti Bůh
chuť i lék
nosíme svá srdce
a tebe v nich
morálně neposkvrněný
gentlemane



zářící zdravím

chci, abys byl zdravý. chci, aby z tebe vyzařovalo bezpečí. chci v tvém těle cítit všechny zhoubné rytmy. chci, aby třes tvýho kašle přešel i od tvýho pohlaví. chci, abys mě šukal a šukal se stejnou prudkostí, s jakou tě šuká tvůj kašel. chci tvůj kašel převést na smích a smích na lapání po dechu a benzín do tryskáče. chci, abys odstartoval do povětří, přeletěl nebezpečný pohoří a zdolával letecký prostor nad Andami. chci, abys letěl tváří k zemi. polykal hlínu, miloval a nikdy už nezakašlal, abysme mohli zbytky všeho, co nás kdy vzrušilo, nasbírat do pytlů našich tváří.



křídlo

byla jsem křídlem
anděly seslaným
byla jsem pírkem
nyní však urážím
byla jsem plachtou
co vzdouvá úsměv
balila zbraně
komických družstev
byla jsem výpadem
i bedrem štěstí
byla jsem nádherou
co andělé věští
byla jsem křídlem
z blankytné peřiny
a na nohou vláčela
železné holiny
vojenské boty
smrtelník nazouvá
se zemí spoutaný
zemí se spoutává



opravdová hudba

Čas se odrazí
v srdci nástroje
Něčím, co se zastaví
v srdci člověka
Čas je zdí a prostor kolem ní
Čas je stromem, co život rozezní
Čas žasnout a čas odejít
dát rybáři
střevíce z Říma
vířící objetí
zkřížené paže
jen sesbírat
vír listů
točících a padajících
vracejí se stejně jako ty
do hlíny stvoření
kterou hníst už tvoje děti budou
úsměv tvojí duše
zamávání rukou


překlad: Jan Čáp

Zpět