ukázka z knihy

Na vyhlídce na hoře Sourdough v půli srpna

Kouřový opar v údolí
tři dny vedra po pěti deštivých
jedlové šišky se lesknou smolou
nad skalami a palouky
roje mladých much

Nevzpomínám si, co jsem kdysi četl
mám pár přátel, ale jsou ve městech
z plecháčku upíjím roztátý sníh
a hledím do dáli
průzračným nehybným vzduchem

 

Na tenkém ledě

Po dlouhých mrazech zas teplý den
Kráčím v únoru
po staré dřevařské cestě
pod horou Sumas
Z olšové větve jsem si udělal hůl
shlížel skrze mraky
na mokrá pole v údolí Nooksack -
a šlápl na led
zmrzlé louže vprostřed cesty.
Led zapraskal
zpod něj vylétly bílé bubliny
a po celé ploše
se rozprskly dlouhé černé rýhy.
Horolezecké boty
mi sklouzly po lesklém povrchu
- jak po tenkém ledu - náhle jsem cítil
jak se staré úsloví stává skutečností -
Chvilku jak zmrzlý list
ledová voda a hůl v ruce.
"Jak chůze po tenkým ledu - "
křikl jsem na přítele
led se prolomil a já se propadl
dvacet čísel hluboko.

 

Údolí Nooksack

Na samém konci cesty na sever
v chatě sběračů lesních plodin
na okraji rozlehlé mokřiny
která se táhne dál do lesů a oblačných hor
krmím celé odpoledne kamna cedrovými poleny
pozoruji, jak se temné nebe tmí, plachtění volavky
obrovské štěně setra, jak dřímá na zaprášeném lehátku
vysoké shnilé pařezy v druhotných lesích
roztroušené farmy v zákrutech řeky Nooksack.
Začíná tah pstruhů
ještě týden a pojedu zpátky
dolů po devětadevadesátce do San Franciska
a pak do Japonska.
Celá Amerika jenom na jih a na východ
pětadvacet let tady mě přivedlo až na konec téhle cesty
k bodu, kde se obracím zpět
víc svázán s touto zemí - se skálou stromem i člověkem
probuzený víc než kdy předtím, stále připraven odejít.
zatracený vzpomínky
všechny ty pustý teorie, omyly a pochybnej úspěch
školy, holky, kšefty, zkus tomu přijít na kloub
a udělat z téhle básně žvást, omluvu
hloupej vtip na všechny ty promrhaný příležitosti.
cedrové stěny
pach naší farmy, zpola postavené v roce '35.
Kopce se topí v mracích
Další horká káva. Pes
se točí a točí, nechá toho a spí.

 

Cartagna

Bouře běsní a déšť zaplavil ulice
Trsali jsme s Indiánkou v baru
ve vodě do půli lýtek
Ta nejmladší si svlékla šaty a tančila
nahoře bez
Černý lodník jako hora svou holku přetáhl vsedě
na židli, šaty jí svlíkl přes hlavu
Coca-cola a rum a deštivá voda na podlaze.
V mihotavém světle jsem se opil a vrážel
do pokojů
a řval: "Cartagena! Bažina bezbožných lásek!"
brečel pro indiánské děvky, byly mladší než já
A mně bylo osmnáct
a cákal vodu na posádku v ulicích, obutý
v sandálech koupených u stánku
a vrátil se na loď, za úsvitu
jsme byli daleko na moři.

 

Štětování

Položte tato slova
před svou mysl jako kameny
napevno, vlastníma rukama
na vybrané místo, dejte je
před tělo i mysl
v prostoru a čase:
pevnost kůry, listu nebo stěny
věci ke štětování:
valouny mléčné dráhy
bloudící planety
tyto básně, lidé
ztracení poníci
s tažnými sáněmi
a kamenité spolehlivé stezky.
světy jako nekonečná
čtyřrozměrná
hra Go.
mravenci a oblázky
v tenké vrstvě jílu, co kámen to slovo
omletý balvan v potoce
Žula: zbarvená
v mukách ohně a tíhy
krystal a sediment stmelený v žáru
všechno se mění, v myšlenkách
stejně jako věci.

překlad: Luboš Snížek

Zpět