ukázka z knihy

tahle báseň je pro ptáky

Ptáci krouží, snáší se k vrcholkům střech
přelétne luňák, vnoří se do pobřežních mlh
Tvar: tečky na nebi poskakující z linky na linku
definovaná budoucnost.
Vyžeň kouř z očí
a z mysli prach
vějířem orlího křídla.
Jestřáb stoupá výš a výš.
Svišť píská vprostřed skal.
Déšť na kalifornských kopcích.
Slávky se tisknou k útesům
a nasávají příliv

Déšť buší do strnišť
pole plná kachen

Déšť bije do eukalyptu
do podivných borovic na pobřeží
dvě jehlice v jednom trsu
Nebe Bičované větrem
rorýsové
prchající před bouří
opisují oblouk, až je slyšet ostrý svist křídel
srpovitý pták
světle šedá
clona deště pomalu
padá z mraků
černí rorýsové
- rorýsové křičí
když sviští kolem, dobře se koukej anebo oslepni!

 

Tahle báseň je pro medvěda

"pokud jde o mne, jsem dítě boha hor."

Medvědice dole pod útesem.
Cpe se borůvkami.
Dozrály právě teď.
Brzy bude sníh a ona,
nebo možná on, se zahrabe do díry
a bude spát. Můžeš najít
borůvky v medvědím lejně, když se
pořádně podíváš, touhle roční dobou
když se připlížím k medvědovi
zamručí a uteče.

Ostatní už vyšli
z ostružiní, jen jedno děvče
převrhlo košík a začalo sbírat
ostružiny ve tmě.
Vysoký muž ukrytý ve stínu ji vzal za ruku
a odvedl k sobě domů. Byl to medvěd.
V chatě pod horou
pak dala život krásným tmavým dětem
s ostrými zoubky, a tak žili v horské
jeskyni mnoho let.
chyť medvěda: volej na něj:

medožroute
lesní chlape
lehkonožko
Dědo v kožichu. Medvěde Vylez!
Vyber si svou smrt!
Ty starej mlsoune!
tahle holka se provdala za medvěda
Kdo vládne v horách, Medvěde!
už moc bobulí jsi spolykal
už moc ryb jsi nachytal
už moc lidí jsi vylekal
Dvanáct druhů severně od Mexika
si cumlá tlapy za dlouhé zimy
bourá svá dusná doupata
kňučí, brečí, onanuje
(Odysseus byl medvěd)

Medvíďata dumlají měkké cecíky
zaťaté zuby, křečovitě zavřené oči
ale ona je nechá
Dokud bratři nevypátrali to místo
nezahnali jejího muže nahoru do rokle
neobklíčili ho ve skalách
Píseň chyceného medvěda:
"Vraťte mi můj kraj
"Blíží se má smrt
"Přišel jsem z horských jeskyní
"Na horních tocích
"Malé potůčky tam
"Všechny vyschly

- Myslím, že půjdu lovit medvědy
"Lovit medvědy?"
Prdy, Snydere,
netrefil bys medvěda do zadku
ani hrstí rejže!"

 

Tahle báseň je pro jelena

"Po všech horách tančím
na pěti horách mám taneční parket
a když po mně střelí, ke svým
pěti horám utíkám"

Poslední výstřel na jelena
šel vedle, stmívalo se
a tak jsme se klouzali zpátky dolů
po suchém jehličí mezi borovicemi.
Vyplašil jsem králíka
popadl vinčestrovku
a ustřelil mu hlavu.
Bílé tělo se kutálí a cuká sebou
v temné rokli
zatímco my běžíme z kopce k autu.
jelen sestupuje po suti dolů
Picassův kolouch, Issův kolouch
jelen na podzimní hoře
troubí jako šaman
hrdě skáče po sněhových plotnách
hlavu vztyčenou, přední běhy vytrčené
kuklu zatažené v chlupatém pytlíku
lidskou duši zbavuje starostí
na podzimní hoře
stojí v pozdním slunci, střihá ušima
švihne ocáskem a zlatý chomáč much
mu víří kolem nozder a očí.

*

Domů za noci
opilý pohled
dosud rozezná souhvězdí Býka
je nízko, ale stoupá:
samec čtveráka
tančí ve svitu reflektorů
na opuštěné silnici
kilometr od mlýnského rybníka
Auto zastaví a výstřel srazí
to divoké hloupé a oslepené stvoření.

Vyvržená horká střeva
holýma rukama
v nočním mrazíku chladne jazyk
i oko
studené parohy.
Lovec si připne opasek
přímo pod oblohou
teplá krev v kufru auta.
Pach zvěřiny,
vyplázne jazyk.

*

Jeleni nechtějí umírat kvůli mně.
Budu pít mořskou vodu
spát u břehu na kamení v dešti
dokud se jeleni neslitují nad mou bolestí
a nepřijdou dolů pro svou smrt.

Druhá šamanská píseň

Sedím na bobku v mokvavých stínech
moskyti bodají:
korunou cedru prosvítá slunce
skrčen ve vyschlé prázdné slupce
- žízeň po studeném sněhu
- zelený hlen morku
Mořská voda zalévá obě oči.

Třes nervu a svalu
u pánevního kloubu
Kosti podepřené kořeny
mimovolný záchvěv nervu

Nehybná ruka sama se vynořuje
rozkvetlá a olistěná
v křemen se mění
žilnaté skály nápor karmy
dlouhé tělo močálu
čmouhy bláta na stehně.

Umírající kapr lapá po vzduchu
ve vlhké trávě.
Řeka ustupuje. To nic.

Schlíplá ryba spí v rákosí
Slunce mě osuší při tanci.

 

Maudgaljájana spatřil peklo

Nervy drásající sny
pod rozechvělým očním víčkem
Mysl chňapne kolem sebe a zavřené oko vidí:
jak se dolní rozměry rozplývají v slunečním světle
svět mrtvých, bardo, duševní světy
& hrůzu jeskynního rituálu bez slunce
potkává vědoucí potulné mnichy
unášené karmickými větry z pekla
do pekla nekonečného a proměnlivého
do života a smrti bičovaných
na této pěně reality (větrné a deštivé
říše lidí a plné touhy), nad chladným
visícím obludným neznámem, pod
Uměním a Historií a nosnými myšlenkami celého lidstva
okultními & čarodějnými zly, v nichž všechno je pravdou.
Tenká hrana přirozenosti povstává křehká
a bezmocná se svou láskou, vnímající kamenem
a masem nad temnými mrtvolnými narkotickými sny.

Oblaka, ta nemohou ztratit, ta nemůžeme opustit.
Učíme se milovat přijímání hrůzy.
Za ní, v ní, nejobyčejnější krásy
vědeckého vědomí, sexu a přijímání lásky
Den co den měl vizi toho bledého
duchaplného jedince v soběstředném snění
Rozjasněná lidská duše
tohle všechno odvrhává a otevírá oči

 

S tváří na rameni
vnímal její tep
jemnou kůži a její chladné prsy
obnažené za úsvitu
"ptáci v stromoví
bez ustání pějí"
kde teď jsou
A já ve snu viděl vévodu Čou

Matka, jejíž tělo je vesmír
jejíž prsa jsou Slunce a Měsíc
socha Pradžňi
z Jávy: tichý úsměv
obnažené prsy

"A budeš mě mít ještě rád, až
se mi zvětší prsa?"
zeptalo se děvčátko -

"Pozemské Matky a ti, kteří pijí
z prsou pozemských matek jsou smrtelní -
ale ty, kteří sáli z prsou
Matky Všehomíra, smrt nikdy nepotká."

 

Hroty nové vůně proniknuvší do chřípí
se rozpínají a prohlubují
zvuky drásají a napínají uši
ústa se plní průzračným tekutým chladem
jazyk drtí tíha jeho chutí
- Nutkajové se zaprodali za citrónový drops
(Co to meleš, že nerozumíš!
jsi člověk, který prostě nechce vidět)

Poezie štětovaná do hladké skály metafyziky
"Nasaď španělskou ohlávku tý zkurvený kobyle
& já tu děvku povedu kam budu chtít"

(jak něžné! Ale nejdřív by ji měl přetáhnout bičem)

vítr se obrací
déšť stéká po lupku
v břiše mraku spím
(myslíš, že sex, umění, a cestování stačí?
seš kupa hnoje)

Na horských pastvinách jižně od Žluté řeky
císař Wu vypustil na svobodu armádní koně
vypustil bizony na pláň Broskvového háje
Krví potřísněné válečné vozy a brnění
byly uklizeny. Pod zámek dali
šípy i s toulcem.
Vůně rozmačkané jedle a páleného klestí
lidských zbytků
zbytků shnilých kostí, flák dušeného masa
potrava pro vrány -
(slepý, hluchý a němý!
dáme mu další možnost?)
Noc na Nyahaim-kuvara
končí
Cestuji domů
- to je mohavská noc
a je i naše, myslíš, že přátelství
lidskost & dobré úmysly to zastaví?
Zaváháš-li, není kam jít.

Sojka na samém konci světa
seděla, viděla & prolétla
tou katastrofou: hlavu má na padrť
koány, mumonkan
Je to celá vagina dentata
(Hop!)
"Proskoč orlu chňapajícím zobákem"

Akteón viděl Dhjánu v Prameni.

nic zvláštního
na Mt. Baker mrholilo
Neah Bay za odlivu

překlad: Luboš Snížek

Zpět