ukázka z knihy

Svátek borůvek
Pro Joyce a Homera Matsonovy

1

Kožich barvy bláta, dobrý běžec
dědula s kocovinou, pobuda
Chvalme! Kojota Prašivce, tlusté štěně
které samo sobě spílá, ošklivého hazardéra
nositele sladkostí.

V srpnu je najdete v medvědím lejně
úhledné hromádce na voňavé stezce, koncem
srpna, nejspíš pod modřínem
žral medvěd ty borůvky
horská louka, konec léta, slezlý sníh
černý medvěd
který se cpe borůvkami, ženatý
s ženou, jejíž prsa krvácí
od kojení pololidských mláďat.

Samozřejmě, že tu jsou někde lidé, kteří
sbírají a přebírají a proplachují celý den.

"Kam šípy své vystřelím
"Tam je slunečnice stín
-píseň chřestýše
svinutého v klínu bludného kamene
"K'ak, k'ak, k'ak!
pěl Kojot. S lidstvem
se pářící -

Motorová pila se třese na borová prkna
Předměstské ložnice, jedna vedle druhé
se budou chvět jejich léty i suky
Každé ráno, když přespolní vstanou
se objeví a zase zmizí ty bláznivé tvary -
Prkna přibitá k rámům
past na dvounožce.

a stín se vine kolem stromu
padne na borůvčí
od lístku k lístku každý den
stín se vine kolem stromu.

2

Za úsvitu z oken seskakují tři
kočky, všechny hnědo-šedé
s vousy napřímenými
s kousky myši na jazyku

Myji kávovou konvici v řece
dítě si křičí o snídani
Těžké prsy s černými bradavkami
protkané modrými žilkami
jí volně visí v rozepnuté košili
stiskne je volnou rukou
bílý proud na tři hrnky.
Kočky za svítání
hola hola hou

Potoky jsou průzračné, tam se skrývá pstruh
žvýkáme černý trn
a na jehličí prospíme klidně půl dne
"budeš sovou
"budeš vrabcem
"budeš tlustý a zelený, lidi
"vás snědí, borůvky!
Kojote: střelený z auta, dvě uši
ocas, přines dárek.
klapot kopyt
skot dynastie Chan
přechází změřenou cestu
bronzové zvonce na krku
bronzové koule na rozích, chytrý skot
se prozpívává slunečním svitem a prachem
když klády z kopců táhne
na hromadu
žluté
nenažrané traktory dál a dál kácejí
list na listu, kořeny ve zlaté sopečné půdě.

Když
tající sníh kape
ze stromů
z holých větví sukovitých borových větví
horké slunce na mokrých květech
zelené borůvčí proráží
sněhovým příkrovem.

3

Napnuté a vyboulené břicho
Prsa se nalévají, když lemtáš pivo, kdo touží
po Nirváně?
Tady je voda, víno, pivo
knih na celý týden
kašovitá placenta
pach horké země, teplá pára
stoupá z rozkroku
"Nemůžete celý život jenom zabíjet
"Lidé přicházejí -
- a když ho Straka
oživila, zplihlý cár kůže v řece
potopila a nechala na mělčinách rybám na pospas
"Táhněte do hajzlu!" zapěl Kojot
a odběhl.

Krásně modročerné, sladší na loukách
malé a trpké v údolích, matně modré
borůvky roztroušené v borových lesích
ve shlucích v roklích, na prašných útesech
vzduchem roznášené ptáky;
I v medvědím trusu je najdete.

"Skončili v noci
"Jedli lívance v osvětleném pokoji
"Pili kafe, četli noviny
"V podivném městě, jeli dál , zpívali
když volantem kroutili opilí
"Přestaňte snít, milé dámy!
"Přitáhněte nohy, vymáčkněte démony
z rozkroku pevnými stehny
"Kluci přijdou s krhavýma očima
"S mizernou erekcí a s funěním
"Aby osušili vaše unavená těla na slunci!

Probudil se na pláži. Šedý úsvit
zmáčený deštěm. Byl nahý
a na kameni si pekl koninu.

4

Kojot ňafá, nůž!
Úsvit na žlutých skalách
Lidé jsou pryč, smrt nehrozí
zářivé slunce na vymetené, prázdné
a jasné obloze
ještěrky vylézají z temných děr
My, ještěrky, slunce na žlutých skalách.

Koukni, z kopců
jak se nit řeky blýská, vine se
do nížin, do města:
zářivý opar v údolí v dálce
Pablesky ostrého slunce na skle.
Z chladných pramenů pod cedrem
v sedě, s bílým šklebem
dlouhým jazykem vyplazeným, sleduje:

mrtvé město v suchém létě
kde rostou borůvky.

 

Marin-an

slunce se dere nad eukalyptový
háj pod vlhkou pastvinou
voda už skoro vře
sedím u okna dokořán
& balím si cigaretu

štěkot psů v dálce, pár
krákajících vran; kníkání
brhlíka vysoko na sosně -
za řadou cypřišů
se zvedne pasoucí se kobyla

slabý neustávající hukot
přichází z údolí v dálce
šestiproudá dálnice - tisíce
a tisíce aut
vezou lidi do práce

 

Tůra

Neděle je jediný den, kdy nepracujeme:
Mezci pšoukají na louce
Murphy rybaří
Stan pleská v teplém
ranním slunci: dosnídal jsem a vyrážím
na tůru
k Bensonovu jezeru. Oběd mám sebou.
Naschle. Skáču z balvanu na balvan
tři míle vzhůru skalnatým korytem
Puitského potoka -
strmou úžlabinou, po kluzkém ledovci, územím chřestýšů
Hop, jsem u tůně, pstruzi rejdí pod hladinou
jasná obloha. Jelení stezky.
U vodopádů je to zlé, balvany jako dům
S obědem uvázaným u opasku
jsem se prodíral spárou a málem spadl
ale vytáhl jsme se na převis
a pokračoval dál.
Křepelčata barvy kamení mi strnou u nohou
a pak frrnk!, když si máma křepelice dělá starosti.
Rozeklaná západní strana Bensenova jezera - za hřebenem
nad temnými tůňkami na dlouhém bílém svahu -
Pohlédl jsem dolů na ledově černé jezero
lemované útesem
z obrovské výšky: temný třpyt pstruhů.
Osamělý mužik v úzkém průsmyku
prudký sráz po straně
proklouzl jsem se osikami a sutí na východní stranu
dolů do trávy a přebrodil široký klidný proud
do tábora. Konečně.
U rezavé, už tři roky
opuštěné plotny
po posledních dřevařích
jsem se zastavil, zaplaval si a snědl oběd.

 

Pálím drobné suché klestí

Pálím drobné suché
klestí
nalámané ze silné
rozložité
vejmutovky.

stovky let
tající sníh skála a vzduch

syčí v křivé větévce.

sierrská žula
Mt. Ritter -
černá skála dvakrát tak stará.

Deneb, Altair

větrný oheň

 

Jen jednou

téměř při rovnodennosti
téměř na rovníku
přesně o půlnoci
na palubě
měsíc

v úplňku

vprostřed nebe

 

Mlžné stopy

Dvě bílé čáry výš než kumulus
přesné ledové stopy letadla ve stojaté modři
chomáče mraků, hra světel a stínů
určují budoucí válečné pole, splývají v dálce.

Mladí vyškolení američtí piloti čekají
na den protkaný čárami raket
a bělostný květ dýmu svržené bomby
na vzdušný svět rozervaný a ohromený těmito
smítky ježaté země a mraveništi měst -

Klopýtám po kamenité cestě
procházím kláštery
Hledím na borové dvojjehlice
- pozoruji ten tvar.

 

Kálí

Na mrtvole / hrůzná / rozesmátá
čtyřruká / mečem / hlavu stínající
zbavující strachu / rozdávající
lebkami ověšená / černá / nahá


Když svedla mne cesta
do lvounů města
má žena byla mrtvá
a kánoe byly pryč

 

Noc

Všude ty černé hodinky napravují
a ozdravují srdce & jazyky lidí
a přinášejí radostné ráno -

bezpečné místo v pelíšku pod dekou
syčení v uších a kousání do vlhkých rtů
hlazení obočí a lechtání pod kolenem
olizování šíje a šimrání vypjatých
prsů, mrkajících víček, letmé dotyky
prstů na jemné kůži hrudi
vnímání spleti tepen v hladových slabinách
prohnutí zad, obrácení na bok
náklon dopředu, kývaní se na všech čtyřech.
prokousnutý jazyk a roztřesený kotník
spojené dlaně a propletené nohy
svěšená brada a náhlý sen
nachýlená ramena a záchvěv v břiše
zuby hlazené neposednými jazyky
zkroucené prsty u nohou
křečovitě zavřené oči, zrychlený dech
vzájemně propletené vlasy

rádio, které se nikdy nevypíná
deska, která se točí naprázdno
pootevřené dveře kývající se ve veřejích
vyhaslá cigareta
na podlahu vyplivnutá melounová jadérka
smíchané šťávy usychající na těle
nezhasnuté světlo ve vedlejším pokoji
pokrývky shozené na podlahu a na východě
pípající ptáci.
ústa plná hroznů a těla jako spadané listí
zklidnělá srdce, pasivní mazlení, výměna
pohledů a opět zavřené oči
první sluneční paprsek útočí na stíny.

 

Tohle Tokio

Mír, válka, náboženství
ani revoluce nepomůže.
Ta hrůza zasetá v hbitém
palci a nenasytném malém mozku
který se naučil česat banány
klackem.
Milióny z nás nemají žádnou cenu
jeden pro druhého, pro svět i
sami pro druhého, pros svět i
sami pro sebe, trpí skutečnem
či duševnem - není tento svět
jen pouhý sen? Nebo lidský život
noční můrou naroubovanou na spolehlivost
planety - duchovní, duchovní.
Záchvěv slunce - velebení
zlověstné svobody podvědomí u De Sada
nebo nejvyšší dantovské boží záře
nebo nekonečného světla nebo Života či Lásky
nebo obyčejného pozlátkového anděla na
cukrovém nebi chudých
duchovní božství nebo krása, všechno
Platón, Akvinský, Buddha
Dionýsos z Kříže, všechny
bolesti nebo rozkoše pekla nebo cokoli v tom smyslu nebo tělo
logika, oko, hudba nebo
směsice všech škol
& myšlenkových směrů - směřuje k tomuhle:
K okázalému apartmá bohatých.
Americkému přepychu, jenž slouží jen sám sobě.
K roztřesenému páru dívek na jevišti
které se spolu lesbí
za tisíc jenů před námi chlapy
- ve vymrzlé místnosti - aby mohly příbuzným
koupit něco k jídlu. K této bující změti
drátů, kolejišť, bloků plechových chatrčí
dětí, studentů, shrbených starců.
My žijeme
tam, kde se stýká slunce se zemí.
Žijeme - žijeme - a všechny nás život
dovedl sem, do tohoto města,
které se brzy stane samostatným světem, do této
beznaděje, kde lidská láska
nebo nenávist nemusí znamenat
vůbec nic, miluj, když chceš, nebo
rozjímej nebo piš nebo uč
ale poznávej v sobě lidství, ty
který čteš, každý tvůj krok
je zemětřesení, rozkladem a podstatou duchovního
třesu, svoboda je prázdná,
mír válka náboženství ani revoluce
nepomůže.

 

Pod mojí rukou a okem se tyčí vzdálené kopce, tvé tělo

To, co hledá moje dlaň na tvém těle
je linie.Proud lásky
žáru, světla, to, co moje
oko chlípně
olizuje
když hledí na
zasněžené hory Uintah v dálce
To je ten proud.
Síly. To, co moje
ruka opisuje, sledujíc linii.
"bok" a "slabiny"
Tam, kde "já"
sleduji rukou a okem
plovoucí hranice tvého těla.
A tak když vize lenivě laškuje na kopcích
miluji to, co ji sytí.
měkké ožehlé kužely a krátery
- trvalo to o deset minut déle, než jsem znovu spatřil
Druma Hadleyho v Pincate -
Rozpínavé vzedmuté síly
levé, pravá - pravá -
Srdce se mi rozbuší, když pohlédnu
na zasněžené hory Uintah.

Když se moje ruka sytí tebou
pospíchám po tvém boku a stáčí se pod tvůj zadek.
ropné ložisko; vrstva; voda -

Co "je" uvnitř nevím
ale cítím
když se nořím se zatajeným dechem
bezohledně, s jistotou, dolů.

Tímto dlouhým mazlením, rukou a okem
"poznáváme", jak květy hoří
navenek, z "hloubi".

překlad: Luboš Snížek

Zpět