ukázka z knihy

V domě U vycházejícího slunce

Vyzáblé děti v kraťasech dostanou
hrnek rýžové kaše - horkou
snídani - hodí si
pušky na rameno a jdou
rozpáleným houštím.
očima slídí po amerických letadlech.

Kjóto barová holka v růžovém
se svým úlovkem na noc
- ale už je ráno - ještě napůl
ve snách, elegantní oblek
úsměv směrem k posteli

Chlápek, se kterým jsem dřevařil v Oregonu
obsluhuje své nové kanóny chrlící olovo
v jižním Yüehu.
znějí mu líp než řetězové pily
po ránu
měl rád kaši. s rozinkami.

Spí venku celou noc
v teplém dešti.
Vietnamské kopce, vypálené džungle
vyhlazené vzácné druhy ptáků
Z žáber ryb v zavodňovacích kanálech rýžových polí
se line odporný zápach
nové asijské druhy tripla
ničí i penicilin.

Dělám si topinku, vařím si kávu
modrý jak Šiva -
vypil jsem snad nějakej odpornej jed
naučím se kdy milovat?

Opravdu jsem musel zabít svou tak nemocnou kočku?

 

Hořící ostrov

Ó Bože Vln kterýs mnou dneska prostoupil
Pražmo mořská
stříbrná do růžova
poklidně pluješ dolů se mnou a dáváš
si pozor na harpunu

Hlídači útrob Sopky, který jsi zvedl tento ostrov
pro naše korálky zdobená těla
a všechny nás zkrápíš svým smíchem -
popel v oku
mlha nebo kouř
na vysoko položeném holém prostranství -
podmořská káva se valí ke korálům
díry plné pruhovaných plavců hledajících potravu

Ó Bohové Nebes valíte se
od Pacifiku
a přikrýváte nás nárazy deště
a pak svítíte na naše promočená těla -
(dnes jste sledovali duhu
na krávě pijící ze žlabu,
jímž protékají
LAKY krystalických Buddhových polí
přímo na chlupu paže!)

Kdo se to teď chvěje v bambusu:
ubývající srpek měsíce.
miska šóčů vypitá na ex
ke slávě Antares
hledím vzhůru na dráhu Střelce
nejbohatší proud našeho nebe -
pohár pro střed galaxie!
a oči nechat bloudit
po pravoúhlé Mléčné dráze:
Koňské hlavy prstencovité mlhoviny
oblaka příliš vzdálená aby se mohla
svobodně sklouznout.
po hřebenu vlny.

Každou noc
Ó Matko Země
svírám ve své dlani
temeno tvé kobří kápě
když spím
a ucho mám
u tvých úst celou dlouhou noc.

Ó Všichni
Bohové slapy mysy proudy
přílivy a spirály
tůní a mocností -

Když okopeme políčko
necháme batáty růst.
A když všichni usedneme abychom
rozmýšleli nad dharmou
přineste květinu a jiskru osvícení.
Nechte nás všechny spát v míru pospolu.

Požehnejte Mase a mně při naší svatbě
letos v létě při novu
u kráteru

 

Všichni leží na břiše, hlavou ke svíčce, čtou, spí, kreslí

Vlnitá střecha
duní a celou noc mění

v milióny ostrých poryvů
deště a

šlehnutí blesku

venku

Fotografie v mozku
větrem ohnutý bambus.
za

prkennou okenicí

polo-
otevřenou věčnosti

 

Kai, dnes

Výrostek v teplákách
se rozcvičuje u řeky
Děvčátko pláče a leze
po své starší sestře
Žebrák na ulici v Kawaramači s upřeným pohledem
vytrvalou rukou hledá
v plastikovém odpadkovém koši
s mastnými rty

tyto osudy.

než jsem se s Masou potkali
Jaká byla tvoje původní tvář?
Kai.
znovu narozený
do chroptění tlačící Matky
křiku a temně rudé masky:
točící se, leskl, modrobílý, vzhůru

a ven z jejího
(trojice delfínů vyskakuje
oslepujícími stříbrnými
meziplochami, záklopka tankeru
v Perském zálivu
se otevírá, nekonečné
šplouch
když padají zpět
obloukem
do jejího --)

moře.

překlad: Luboš Snížek

Zpět