ukázka z knihy

Lázeň

Myju Kaie v sauně
Petrolejka svítí
venku na bedně na úrovni přízemního okna
ozařuje hranu železných kamen a
necky na dřevěné desce
Na hromadě kamenů prskají kapky vody
a vzduch je plný páry
Kai stojí v teplé vodě
s mýdlem na hladkých stehnech a na bříšku
"Gary, vlasy nemydli!"
- oči rozšířené strachem -
ruka bloudí
v kružnicích a křivkách po jeho těle
až do rozkroku
a mydlí ho - lechtá na šourku a prdýlce
penis se mu zakřiví a ztvrdne
když mu stáhnu předkožku, abych mu ho umyl
Směje se, vyskočí a vrhne se mi kolem krku
jsem také nahý, dřepím na bobku
je tohle naše tělo?

Supíme a potíme se v páře z rozpálených kamen a syčících kamenů
poléváme se vodou z cedrového vědra
v mihotavém světle petrolejky - vítr v sosnách
z lesů na hřebenech noční Sierry -
Vchází Masa a svěží studený vzduch
vtrhne do dveří
hluboký sladký dech
Klekne si a lehce ho sevře a donutí ho sklonit hlavu
vlasy jí úplně zakryjí jedno
rameno, ňadro a polovinu břicha
a zkušeně myje Kaiovi vlasy
ten vyvádí jak šílený a řve -
Tělo mé ženy, něžná linka páteře
vnořím zezadu svou dlaň mezi stehna
položím ji na její vyklenutou vulvu a sevřu ji
mýdlové lechtání ohnutá ruka
Brány Bázně
které odkrývají skrytý svět dvojitých zrcadel
lůn v lůnech, v kruzích
který začíná v hudbě
je tohle naše tělo?

Skrytý pramen života
Síťoví žil obtéká žebra, kde se sbírá
mléko a tyčí bradavky - stvořená
pro naše ústa -
Mlékem nasávaný z tohoto našeho těla se předávají
loky světla, syn i otec
sdílející matčinu radost
která zněžní květ děsivě otevřeného, temné lotosové brány
které se dotýkám a kterou líbám
zatímco Kai se směje mámě na prsou
od kterých byl již odstaven
myjeme se navzájem
tohle naše tělo

Kaiův malý šourek takřka se dotýkající rozkroku
dosud skrývá sémě, které v něj přešlo z nás
v proudech, které se vzdouvaly se stejnou radostí a silou
jako později u kojící Masy
když si hrál s jejími prsy
nebo ve mně v ní
nebo v něm, z ní se vynořujícím
tohle je naše tělo:

Čistí a opláchnutí se dál potíme natažení
na sekvojových lavicích, srdce nám tiše buší
do hučení v kamnech
vůně cedru
Obrátíme se na druhý bok
klevetivé šeptání trav
hovory pálených polen
Přemýšlíme, jestli Gen ještě spí, jak ho přenést sem
a taky ho vykoupat -
Kluci, kteří milují svou matku,
která miluje muže, která předá
své syny jiným ženám;

Mrak na obloze. Užvaněná borovice.
potůček bublající v bažinaté louce

tohle je naše tělo.

Oheň v kamnech a na nich vroucí voda
Povzdychneme a slézáme z lavic
balíme děti, vycházíme ven

do černé noci & pod všechny ty hvězdy.

Studenou vodou si chrstneme na záda a na stehna
a vejdeme do domu - stoupneme si ke krbu, páří se z nás
Kai dovádí na ovčí kůži
Gen stojí, přidržuje se a křičí

"Ba! Ba! Ba! Ba!"

Tohle je naše tělo. Sedáme si se zkříženýma nohama
u plamenů, pijeme ledovou vodu
objímáme děti, líbáme je na pupík

Smějeme se na Velké Zemi

Vyšli jsme z lázně.

 

Zaklínadlo proti démonům

Uvolňování démonických sil ve jménu
Lidí
musí ustat

Provádění krvavých obětí ve jménu
Přírody
musí ustat

Dusivá vzteklá nestřídmost ve jménu
Svobody
musí ustat

tohle je smrt průzračnosti
smrt soucitu

člověk, který má vlčí duši
má i vlčí
sebekázeň

bezúčelné popravy a zabíjení
nejsou dílem vlků ani orlů

ale dílem hysterických ovcí

Démonické musí být zničeno!
Samoúčelnost musí být
zničena
Zloba musí být
zaorána
Nebojácnost, humor, nestrannost - to je síla

Poznání je tajemství Proměny!

Pryč s démonickými zabijáky, kteří hlásají revoluční
hesla a pošpiňují příliv změny, lze jim nasadit
Chomout a Poučit je Diamantovým
Mečem AČALY Neochvějného, Pána Moudrosti i Pána
Ohně, jehož tvář s přivřenýma očima
a s vysvěcenými tesáky budí hrůzu a na jehož koruně
se skví věnec uťatých hlav, oděného v tygří kůži, jenž
mění Hněv v Očistné Dokonání

jehož síly pramení z lávy,
magmy, hlubinného podloží skal, střelného prachu
a ze Slunce

jenž chrání zmučené moudré démony a výkaly se živící
hladové duchy tímto zaklínadlem

NÁMA SAMANTA VADŽRANAM ČÁNDA
MAHÁROŠANA
SPATÁJA HÚM TRAKA HAM MAM

 

Modlitba za Velkou Rodinu

Vděčnost Matce Zemi, plující dnem i nocí -
a její půdě: bohaté, jedinečné a sladké
nechť je v naších duších.

Vděčnost Rostlinám, ke slunci obráceným a světlem se měnícím listům
a jemným kořínkům; odolávajícím větru
a dešti; jejich tanci, který je vzdušným vírem semen
nechť je v našich duších.

Vděčnost Vzduchu, nesoucímu plachtícího rorýse a tichou
sovu za úsvitu. Dechu naší písně
závanu ryzího ducha
nechť je v našich duších.

Vděčnost Divokým tvorům, našim bratrům a sestrám, jež nám předávají
tajemství, svobodu a zvyky; kteří se s námi dělí o své
mléko; dokonalým, statečným a znalým
nechť je v našich duších.

Vděčnost Slunci: oslepující pulzující záři procházející
kmeny stromů, mlhami, zahřívající jeskyně, v nichž
medvědi a hadi spí - jemu, neboť ono nás budí -
nechť je v našich duších.

Vděčnost Nedozírnému nebi
které drží miliardy hvězd - a sahá ještě mnohem dál
a leží mimo všechny síly a myšlenky
a je přitom uvnitř nás -
Prapředku Vesmíru.
jehož Ženou je Duše

tak nechť je.

podle mohawské modlitby

 

Matka Země: Její velryby

Sova pomrkává v přítmí
ještěrka na špičkách prstů těžce dýchá
mladý vrabec natahuje krk
s velkou hlavou a pozoruje -

Pastviny na slunci nezahálejí. Zelenají.
Sládnou. Dají se jíst.
Pěstují naše maso.

Brazílie říká: "Neomezené využívání přírodních zdrojů"
Třicet tisíc druhů neznámých rostlin.
Živí skuteční lidé z džungle
jsou prodáni a mučeni -
Může vůbec robot v obleku, roznášející blud zvaný "Brazílie"
mluvit jejich jménem?

Velryby se převalují a lesknou, potápějí se
vydávají zvuky a zase se vynořují
pod sebou nechávají temné hlubiny
a vznášejí se jako dýchající planety
v jiskřivých spirálách
živoucího světla -

A Japonsko si hledá výmluvy
jaké druhy mohou zabíjet?
Kdysi skutečně buddhistický národ
ukapává methylrtuť
do moře
jak kapavku

Před dvěma tisíci lety
žil v orobincových močálech u Žluté řeky
jeden milu, Elaphurus - a přišel o domov kvůli rýži -
pralesy v Lo-jangu byly vykáceny a zaneseny
bahnem & pískem, dokud kolem roku 1200 nezmizely úplně -

Divoké husy vylíhlé na Sibiři
míří na jih přes pánve Chiang, Ho,
kterým se říká "Čína"
po trasách starých milióny let.
Ach, Číno, kde jsou tygři, divoká prasata
opice
jak loňské sněhy
zmizely v mlze, jako blesk, a vyschlá tvrdá země
je parkovištěm pro padesát tisíc náklaďáků
JE člověk skutečně nejvzácnějším tvorem?
- v tom případě nám odvolte milovat ho i s jeho bratry, všemi
těmi vymírajícími živými tvory -

Severní Amerika, Želví ostrov, zabraná dobyvateli
kteří vedou války s celým světem.
Mravenci, ušni, vydry, vlci i los
mohou povstat! a přestat se rozdávat
národům robotů.

Solidarita. Lidé.
Stojící Stromoví Lidé!
Létající Ptačí Lidé!
Plovoucí Mořští Lidé!
Čtyřnozí, dvounozí, lidé!

Jak mohou těžkopádní po moci lačnící političtí vědečtí
vládní z obou světů kapitalisticko-imperialističtí
z třetího světa komunističtí upapírovaní samčí
nerolničtí nabubřelí byrokrati
mluvit za zeleň listí? Mluvit za půdu?

(Ach, Margaret Meadová… sníš občas o Samoji?)

Roboti se dohadují, jak rozparcelovat naši Matku Zemi
aby vydržela o něco déle
stejně jako supi, když plácají křídly
krkají a krouží
kolem umírající Laně.

"Na onom poli mrtvý rytíř leží -
K němu leťme a oči mu
vyklovejme
hej hou hej hou hola hou."

Sova mrká ve stínu
ještěrka na špičkách prstů
těžce dýchá
Velryby se převalují a lesknou
potápějí se
vydávají zvuky a zase se vynořují
a vznášejí se jakou dýchající planety

v jiskřivých spirálách

živoucího světla.

 

Dva nesmrtelní

Seděl jsem na břehu řeky Rogue v Oregonu a studoval mapu. Objevili se dva starší chlápci a jeden , s baseballovou kšiltovkou, začal zpívat: "Kalifornie, to přicházím já" - musel vidět značku na mém autě. Zeptal se mně, jestli jsem už někdy slyšel o Texas Slimovi. Jo. A on na to řekl, že ta píseň "Kdybych měl křídla andělská" byla jeho, že jí napsal on: "Byl jsem v lochu." "Dovol mi, abych vám potřásl rukou. Je to dobrá píseň," řek jsem a on ke mně natáhl svou: tenké modré čáry tetování na kloubech na křivých prstech. "Když tě praštím touhle rukou, je to N-E-B-E. Když tě praštím touhle, je to S-M-R-T."
Jeho přítel, v červenočerně kostkovaném hacafraku z bizoní kůže, mi strčil ruko pod nos, chyběl mu ukazovák. "Hádej, jak jsem o něj přišel!" "Jak?" "Sekerou!"
Texas Slim řekl: "Stopoval, tak jsem ho vzal. Loni mu umřela žena." Když od břehu Rogue přiběhl Kai a Gen s plnými hrstmi říčních oblázků, oba s úsměvem odkráčeli.

Podle mapy to byl prostor uvnitř zátočiny horní Kolumbie na náhorní plošině ve východním Washingtonu. "Zbrázděné prašivé země."

 

Kamenné lože
Pro Masu

Rybníček roztátého sněhu vyhřátá žula
utáboříme se
nic víc nehledáme.
podřimujeme
a své duše necháváme větru napospas.

na kamenném loži, mírně nakloněném
nebe a kámen

učíš mě něžnosti.

dotykům sotva znatelným -
letmým pohledům -
drobným krůčkům -
které se nakonec překryjí světy
obtížného terénu.
chuchvalce mraků a mlhy
sehnané do břidlicovité modři
blesky letního deště

společný čas v nachu hvězdnaté noci
nový měsíc brzy zajde
proč se musíme tak
dlouho učit
lásce?
smějeme se
a truchlíme

 

Sama

ticho
vnitřní
přírody.

vnitřní síla.
síla

sama.

stezka vede kamkoliv - ne-
končí sama v sobě.

konec je
milost - klid -

Pléčí
není spásou.

zpěv
důkaz

důkaz vnitřní síly.

 

Zítřejší píseň

Od poloviny a hlavně konce dvacátého století
ztrácely USA postupně svůj mandát
protože nikdy nedaly horám, řekám
stromům a zvířatům
volební právo.
Veškeré lidstvo se od nich odvrátilo
mýty umírají; i kontinenty jsou pomíjivé

Želví ostrvo se vrátil.
můj přítel rozlomil uschlý kojotí trus
vyjmul veverčí zub
propíchl ho a zavěsil si ho
na zlatém kroužku
do ucha.

Do budoucnosti hledíme s radostí
nepotřebujeme fosilní palivo
energii získáme zevnitř
sílu získáme z mála

Vládneme náčiním a v rytmu se kýveme bok po boku
vyzařujeme důvtip a tiché vědění
z očí do očí
sedíme tiše jako kočky, hadi nebo kameny
držíme při sobě jako
modročerné nebe
jemní a nevinné jako vlci
mazaní jako princ.

Při práci a doma:

ve službách
divočiny
života

smrti
Mateřského prsu!

 

Co se tu dělo před

-- 300 000 000 --

Nejdřív moře: jemné písky, bláta a jíly
- zpracovávané tíhou, tlakem, teplem, lámáním
drcením, rekrystalizací, mísením
několikrát zvednuté a znovu zaplavené.
vyvěrající žhavá žulová magma
zmrazená a flekatá
zlatý křemen plní trhliny -

-- 80 000 000 --

vzedmuté a zvrásněné mořské dno
s žulou hluboko pod sebou
teplá a tichá staletí dešťů
(tvorba temně rudé půdy tropů)
omílají tři kilometry zemského povrchu
obnažují rudné žíly a převalují těžké zlato
v korytech řek
vyvřelá a krystalická břidlice je zachycuje -
splavovaný sopečný prach přehrazuje toky
míchá zlato se štěrkem -

-- 3 000 000 --

dvě řeky tekoucí na sever se spojily
a vytvořily široké dlouhé jezero
a když se vylilo, obě řeky se rozdělily
a stočily se k západu
aby prořízly rokliny Featheru
Bear a Yubu.

Borovice těžká, nedvědice, černý dub, horský tis
jelen, kojot, sojka, veverka obecná
deňka, liška, zajíc
skalní orel, rys, medvěd
ti všichni přišli žít sem

 

-- 40 000 --

A lidé přišli s vršemi a sítěmi
zemljankami na zimu
se zelenými tisovými luky
slavnostmi a tanci pro chlapce a dívky
písněmi a příběhy v zakouřené tmě

-- 150 --

tehdy přišel bílý muž: vyvrátil stromy a
a balvany tlustými hadicemi
a šel po starém štěrku a zlatě.
Koně, jablečné sady, karty
přestřelky, kostely, vězení

*

Zeptali jsme se, komu země patří
a kde platí daň.
(dvou mužů, kteří ji za celých dvacet let nevyužili
stejně jako před nimi vdova
po synu člověka
který zde dostal patent
na těžbu hornin)
ukvapeně uvalenou na zem, která byla plná jelenů a žaludů
a patřila Nisenanům?
větvi kmene Maiduů?

(nikdy je nenechali nic říct, ani
se představit.)
(a kdo si vzpomene na Smlouvu s Guadalupem Hidalgem)

země patří sama sobě
"žádné já v já; žádné já ve věcech"

Želví ostrov plave
v mořském nebi, víru prázdna
hryže svůj ocas zatímco svět
pomalu
vyhasíná
& okresní daňový odhadce, zlatokop z Cornwallu
určuje pozemkovou daň
(daní je naše tělo i duše, host na hostině
vzpomínkové i výroční, na počest
slunečního svitu dodávajícího sílu a chuť
který prostupuje potravní řetězce
při hledání těla s očima a dostatečně velkým
mozkem -
aby se ve výšce ohlédl
ze sebe.)

teď,

sedíme tady u výkopu
v lese u ohně a pozorujeme
měsíc, planety a padající hvězdy -

moji synové se ptají, kdo jsme?
suší jablka natrhaná z nešlechtěných stromů
suší borůvky, udí maso
střílí šípy do balíku slámy

vojenská letadla míří na severovýchod, řvou každé ráno
moji synové se ptají, kdo je to?

UVIDÍME
KDO VÍ
JAK ŽÍT

Sojka křičí z borovice.

 

Dětem

Rostoucí kopce, svahy
statistik
leží před námi.
strmý vzestup
všeho, do ne-
konečna, zatímco s námi
to jde z kopce.

V příštím století
nebo v tom přespříštím
prý
budou údolí, louky
kde se budeme moci potkat v míru
přežijeme-li.

Než se vydáte k těm budoucím vrcholům
chci vám říct jen jedno, vám a vašim dětem:

držte pospolu
učte se květinám
jděte osvíceni

přeložil: Luboš Snížek

Zpět