ukázka z knihy

Například

V jednom pokoji v domku
naproti mé chatě
bydlela stará Holanďanka.
Celý den vysedávala na zahradě
před mými dveřmi a četla si.
Řekla, že Východ zná
a že jednou viděla knihu
o buddhistických mniších. "A vy
nemít žádné starosti a chystat se
do Japonska. Přesně to je
život, užívat mládí;
hodně cestovat a milovat. Já vím
o co vám jít, vy hodně studovat
ale mít přátelé, kteří u vás
občas bydlet, a kolo a támhle
u zdi vy zasadit stromeček."A já zatím vodou z hadice
naplnil vědro až po okraj.
Slunce ji ozařovalo
řídké prošedivělé vlasy
a na avokádu zakřičel pták
& bóddhisattvové nás učí všude.

 

Zabedněnost v únoru: Japonsko

Rodiny z vyšší společnosti
učí své dosud nepolíbené dcery
angličtinu, aranžovat květiny a čajový obřad:
kultura Východu - nebohé dívky
rozvážejí nudle na pánských kolech.

Brutální seržanti, násilničtí estéti
setkání
toho nejhoršího, co Východ a Západ má.
Pošetilí kněží v chrámech
kteří jsou pro dnešek až příliš ušlechtilí.
K čemu vede kázeň?
Moudrosti jsme se vzdali už dávno
Osvícení je vzrůšo
- ale jsou lepší věci na světě.
Příjemný chládek dřevěné podlahy
a holoubci, kamenné bazény, mech
pod javory, tiché, ojíněné tašky na strmých
střechách - jaký význam tomu ti staří
přikládali -
Konfucius, Lao-c', Tu FU, Sesšú
a ostatní
za celá ta staletí, nasraní
politiky v slušivých róbách.
Snad aspoň plamínek přetrvá.
Doufám
že zase někdy vyrazím
noční americkou silnicí
stopem přes setmělá města
s batohem na zádech
do domu
chudého a vtipného
věčně opilého kámoše.

 

Tři básně pro Joanne

1.Milostná slůvka

S velkým košíkem
s blond vlasy staženými
přes uši
na tváři direktoriální či jakobínský výraz
se loni v létě belhala
z prudkého kopce o berlích.
Vysedávala u pelargónií
vnímala šum eukalyptů - mořský vítr -
naslouchala
Sekal jsem dřevo za rohem
pod kopcem
zvuk sekery
pták
vítr
frkání koní & startování aut

milostná slůvka -
"piš v básni
pravdu"
nic neotřese tou
čistou oddaností

2. Jádro dřeva

Chladná
mýtina.
Nikdy jsme neviděli
takové stromy
ani květiny.
Jsme nazí
pod širým nebem.
tady se
milujeme
Nikdo na nás
nebude koukat.
To místo je
příliš
hluboko.

3. Joanne, má ženo

Joanne, má ženo
proč se mračíš
dlouhé nohy jsou krásné
Líbí se mi tvé
pihaté ňadro
v noci do mě strkáš
ze spaní
voláš mámu
vztekáš se
jako dítě
když má sny
nemusel bych i psát
"milostnou báseň
tak dlouhou.

hádky a zamračené pohledy
za svítání.

 

Cizinci

velcí
žluté zuby
hluboké hlasy
uhry.
policajtský krok
ruce v kapsách
vždycky chtiví holek.
tvrdá a rychlá hudba
opíjejí se
bijí se pěstmi

utahují si jeden z druhého
jejich oči
nejsou tak docela modré.

 

Památník na Okinawě

"Zde spáchalo hromadnou sebevraždu
sto dvacet školaček."
Dnes je tomu třináct let.
Tyhle zaláskované puberťačky si
ve své bláznivé čistotě
vzaly život s perverzním půvabem
Jejich sestry, které dosud žijí
lze potkat v barech -
ochotné šlapky míru.

 

"Cesta není cesta"

jel jsem po dálnici
na výjezdu z ní odbočil
a pokračoval dál
až jsem narazil na okresku
Dal jsem se po ní
a pak odbočil na polní cestu
plnou děr, tam jsme se zastavil
a vyrazil vzhůru stezkou
Ale cesta byla horší a horší
až zmizela úplně -
vytratila se
Vyber si kudy

 

Pro Alana Wattse

To on nám všem proklestil novou cestu
a pak se vrátil a pročistil ji.
Prozkoumal postranní kaňony a jelení stezky
slezl útesy a prolezl houští.
Mnoho vůdců by nás vedlo
pěkně v řadě, jako muly v karavaně
a nikdy nesešlo z cesty.
Alan nás učil postupovat vpřed jako vánek
ochutnávat lesní plody - děkovat sojkám -
učit se z krajiny a milovat ji.

při jeho smrti

 

Zdálo se jí, že je panter

Zdálo se jí, že je puma
panter
velká kočka ve skoku
a skutečně jí je.
Mladá štíhlá, neobrácená porodem
taková divoká kočka
ve tmě , v noci.
Cítí ten dopad předních tlap
udělat obrat,
skáče do stran - napravo - nalevo -
vyskočí a nahrbí se.
Pořádně si protáhne hřbet.
Stočí a natáhne svůj nádherný ocas.
Tak to říkala -
když jsme šlapali po tmavé
horské cestě.

Oči se jí smály, když tančila
a předváděla mi
jak ve snu skákala

Později, zpátky v přístřeší
jsme se stulili do kouta
a já líbal její malé bradavky
a trochu ji pokousal
vrčeli jsme a předli.

 

Kojot, prezident & pistolníci
Pan prezident se zbláznil do pistolníků, a proto všechny ty ostřílené, a bylo jich na tři tisícem pozval jako hosty do Bílého domu. Tam dnem i nocí probíhaly v jeho přítomnosti souboje a přestřelky, dokud počet mrtvých a raněných nepřevýšil stovku ročně.
Senátora z Velké pánve to značně míchalo, a tak svolal všechny své poradce a řekl: "Dám koš tyrkysu a náklaďák hnoje každému, kdo prezidentovi domluví a donutí ho, aby už toho věčného střílení nechal!" Na to jeho poradci řekli: "To by dokázal jedině Kojot."
Kojot na sebe nenechal čekat dlouho, ale tyrkys odmítl. Řekl: "Kdyby se prezident naštval, mohl by mě dát zavřít. Na co by mi potom byl tyrkys?" řekl. "Ale jestli se mi ho podaří přesvědčit, mám u vás milión divokých kachen."
"Potíž je v tom," řekl Senátor, "že prezident nikoho kromě pistolníků nepřijímá." "Fajn," řekl Kojot, "s revolvery jsem jedna ruka."
"Ale všichni ti pistolníci, které prezident přijímá," namítl Senátor, "jsou v naškrobených uniformách, hladce oholen, vypadají jako ostří hoši a o balistice a taktických manévrech hovoří staccatem. Takové lidi miluje! Když k němu přijedete ve své pracovní kombinéze, už od začátku nemáte nejmenší šanci."
"Tak si vezmu pistolnickou uniformu," řekl Kojot. Za pád dnů měl pistolnický oblek hotov a dohodnutou schůzku s prezidentem. Prezidentova ochranka na něj hned, jak tiše a nenuceně vstoupil, namířila obrovské pětačtyřicítky. "Co mi tedy chcete, když už jste donutil senátora, aby vám se mnou domluvil schůzku?" řekl prezident.
lyšel jsem, že pan prezident má rád zbraně, a tak jsem vám přišel ukázat, co dokážu já."
"A co umíte tak zvláštního?" zeptal se prezident. "Má střelba zasáhne a zabije každou ranou a cíl nemine na patnáct set kilometrů," řekl Kojot.
To prezidenta potěšilo, a tak řek: "Rád bych vás viděl střílet." Kojot řekl: "ten, kdo tasí revolver, vytáhne prázdnotu, zahrává se s mocí, kterou vládne. Odchází poslední, přichází první. Dovolte, abych vám ukázal své schopnosti."
Prezident strávil týden kontrolou svých pistolníků. Při cvičeních jich bylo zraněno nebo zabito pětatřicet. Těm, co přežili, prezident přikázal, aby se dostavili na trávník, a poslal pro Kojota.
"Dnes bychom se rádi s těmito milými důstojníky podívali, jak tasíte ten váš revolver. Čím budete střílet? S dlouhou nebo krátkou hlavní?"
"Čímkoliv," řekl Kojot. "Náhodou mám tři revolvery. Řekněte si, který mám použít - ale nejdříve vám k nim musím něco vysvětlit."
"Poslechněme si tedy něco o vašich třech revolverech," řekl prezident.
"Jedná se o revolver Kosmu, revolver Lidstva a revolver Státu."
"Co je to revolver Kosmu?" zeptal se prezident. - "Revolver Kosmu? Mléčná dráha je jeho rukojetí, sluneční vítr je jeho hlavní. Jeho kulkami jsou hvězdy, muškou jsou svazky pulsarů.Vyplivne planety a rotující je koupe v žáru a světle. Devadesát dva prvků ho zaměřuje, tajemství fůze ho spouští. Vytas ho a bezpočet bytostí vskočí do života a zatančí v prázdnotě. Zastrč ho a celé galaxie se zhroutí v nic. Když se tento revolver předvádí, celá zeměkoule vzkvétá, nebe je jasné, řeky zpívají, zahrady jsou plné dýní a kukuřice a prérie plné bizonů. To je revolver Kosmu."
Prezident byl úplně paf. "A co je to revolver Lidstva?"
"Revolver Lidstva? Dvanáct ras je pažbou; tři tisíce jazyků je hlavní. Ukován v pliocénu, dokončen v pleistocénu, ozdoben civilizací, namířen k vědění a kráse. Bubínek je vzestup a pád národů, mířidly jsou filozofie, náboženství a vědy, kulkami jsou všichni ti nespočetní muži a ženy, kteří prorazili nevědomostí a starými návyky a odkryli zrcadlo pravé při
rozenosti. Modelem mu je život sám a vírou čtyři roční období. Jeho tajnou silou je duševní krása. Jednou tasený přináší planetě harmonii a mír; jako blesk z čistého nebe ničí kořistníky a diktátory na prach drtí. To je revolver Lidstva."
Prezident řekl: "A co ten revolver Státu?"
"Revolver Státu? Ten používají lidi v naškrobených uniformách, hladce oholení, s vizáží ostrých hochů, kteří o balistice a taktických manévrech hovoří staccatem. Horem vystřeluje mozky a láme vazy; dolem vyplivuje játra a plíce. Ti, kdo používají takový revolver, se nijak neliší od zápasících kohoutů - každé ráno mohou být mrtví anebo v lochu. V lidských radách z nich není žádný užitek. Vy teď zastáváte prezidentský úřad, a přesto chováte náklonnost k pistolníkům. Myslím, že se to
k vám nehodí."
Prezident vzal Kojota do jídelny a číšník přivedl oběd. Ale prezident jenom nervózně přecházel po místnosti. "Hej!" zvolal Kojot, "dejte si oběd! Ta aféra s pistolníky je už za námi!"
Po tomhle prezident nevyšel ze své Oválné kanceláře celé tři měsíce. Všichni pistolníci si mezitím tajně svlékli uniformu a vytratili se ven, zpátky do obchodů a úřadů ve městech, ze kterých kdysi přišli.

přeložil: Luboš Snížek

Zpět