ukázka z knihy

Kušiwoqqóbi

Pochází z jezer a řek
z doby ledové?
Proudů tekutých skal
mořských solí
letitého větru na kopcích
z dnešního slunce a stromů?
Nebo z tohoto nosu?
Vůně v kůře
Jeffreyho borovice.

Můj nos, strčený do kůry
prošel miliónem let -
Sladkou vůní borovice.

Jak lahodná! Ananasu podobná"
Na co mysleli piutské děti
když voněli ke Kušiwoqqóbi
Co říkali?

Třpyt slunce na obsidiánu
vítr na stovkách vrcholků hor
Objímám strom, voním ke kůře
snad jsem zaslechl " Kušiwoqqóbi "
něžný hlas z druhé strany

z prachu, z vánku.

 

Pot
pro Johna a Jan Straleyovy

Teď musím usednout.

Ponožky a brýle zastrčené do mokasínů
na sobě jen naušnice a vybledlé tetování -

Na cedrovou lavici příliš horkou na dotek
hýždě to vydrží - skrčené nohy
zády se opřu o rozpálenou zeď
Potím se a nádech chladím
vlhkým ručníkem
- starý aleutský trik -
a koukám z okénka ven
na zasněženou sopku
a pak na kamna uvnitř
na ženy, které se tu potí
hekají a smějí se v té výhni

Ženy hovoří o rození doma
o svých dětech, ňadra mírně
povislá, ztmavlé bradavky
jasný a vřelý pohled. Nahé.
Nohy vzhůru, všichni jsme již vychovali děti

Každou bych mohl milovat
jejich klidná, uvolněná - sladká -
starší - dosud mladá -
žensky stavěná těla -

A venku, nahé, vychládají na palubě
severský jemný soumrak vprostřed léta
nahou kůží do větru;
Starší je chytřejší a přitažlivější.
Duše jsou otužilé a veselé - spousty milenců -
na konci dnů rozprav o
vědě, literatuře, hodnotách, duchu, politice, básních -

Hromádky různých
bot a košil - sedí nahé, tiché, s pohledem upřeným
na hruď a prsa a kolena a vyboulené kotníky
v pachu přílivu, na vybělených prknech paluby
jak lachtani rozvalení na slunci

Vrásky kolem očí
zkřížené vláčné nohy
svobodné matky - s odrostlými dětmi -
zpátky na univerzitu - starat se o obchod -
sledovat lososí tahy pro Odbor na ochranu zvěře a ryb
psát hru, článek, román
dělat servírku a učit
mezi mužskými přáteli a dospívajícím synem -
psát disertační práci o velrybách
skládat rabijácké básně -

Pohodlná nahota, jen malý ostych
silná duše, není o skrývat

Tenhle život:
Jsme už dost staří a konečně se nám o opravdu líbí!
Setkáváme se a potíme
na větrné pláži.

 

Slovní košíkářka

Léta po přežití
Varšavské povstání
napsala básně o obyčejných lidech
kteří stavěli barikády, i když po nich stříleli
jedině ty drobné básně
se mohly
bez známky falše
přiblížit smrti životu.

Robinson Jeffers se svým chladným nadhledem
měl svým způsobem pravdu, ale proč jí říkal
jako kdyby on sám byl povznesen
nad naše bludy, i on se
bál smrti a bezvýznamnosti
a moc toho nevěděl o nelidské kráse
pastináku či plen, nesmrtelné
vznešenosti v jádru obyčejných věcí

Já bydlím
v domě na dlouhém západním svahu
Sierry Nevady, na tři sta kilometrů
dlouhém žulovém masívu
kostech dávnověkého Buddhy
kilometry od mořského pobřeží
na linii ohnivých čaker
v hlubinné nervové síti země

Evropa je už zapomenutá, je pouhým snem -
ale naše literatura
je vedlejší a románská a jazyk je
kompotem starých válek a kmenů odněkud
ze zámoří. Zde
na okraji světa
kde panaka přivolává chá - klíčovými
slovy jsou Pomo, Miwok, Nisenan
a drobná báseň je košíkem slov
nastavených k jejich zvážení.

Šel jsem takovou dálku, abych vám řekl
o hrobě své prababičky
Harriet Callicotteové
stojícím o samotě na nízkém hřebenu v Kansasu.
Povalený pískovcový náhrobní kámen
s jejím jménem již skoro nečitelným
jsem našel v deštěm smáčené trávě
Padl jsem na kolena, zavřel oči
vrhl se pod zem
do jílovité tmy, držel se její prázdnoty
a vtiskl chladný polibek
na klenbu její bílé
stydké kosti

 

Jak ke mně přichází poezie

Klopýtá přes kameny nocí
a vyplašeně zůstává stát
tam, kam už světlo
mého ohně nesahá
Na to rozhraní
ji jdu přivítat

 

Mimo stezku
pro Carole

Můžeme jít svobodně svou vlastní cestou
přes skály - mezi stromy -
tam, kde žádné stezky nejsou. Pohoří a les
se sami nabízejí našim očím a nohám
které se samy ve své dávno neučené moudrosti
rozhodnou, co dělat
tam, kde nás pohltí divočina. byli jsme
tu už předtím. Je to jaksi intimnější
než chodit po stezce, které vyznačují cestu
jíž se držíte
Všechny cesty jsou možné, stojí hodně úsilí
protože klást překážky je jejich potěšením
ale je radost je překonávat, vedlejší cesty
a okliky předvádějí kmeny a květiny
Jelení stezky jsou přímé, veverčí stopy
je kříží, obnažené horniny nás vedou přes ně.
Odpočíváme na poválených kmenech
stoupáme po podloží, otáčíme se a každý si pozorně
vybere další postup - teď se naše cesty dělí -
a později znovu spojují; jsem v pořádku, seš v pořádku
vystupujeme zároveň. Mattake, "borová rez"
bují na patě pařezu. Půda hustě pokrytý
jehličím a větvičkami červené jedle. Tohle je divoké!
Smějeme se, jasně že divoce
protože žádné místo není lepší než druhé
nebo všechna ostatní
a naše kotníky, kolena, ramena &
kyčle moc dobře vědí, kde jsou.
Jak se praví v Tao te
Ťing
: cesta není cesta.
Tam se nedostanete po žádné cestě, jsme mimo stezku
ty i já, to jsme si vybrali! Naše výpravy do přírody
které jsme za ta léta uskutečnili
jen kvůli společnému toulání
hluboko v horách
bok po boku
přes skály, mezi stromy.

 

Kisiabaton

Omlácený datsun u silnice s motorem naprázdno
chuchvalce mlhy
téměř svislé stráně klesají
obrovské pařezy mizí v mlze
jemný teplý déšť

Pahýlovité, vidlicovité a široké vrcholky, strom dešťového pralesa
mírného pásu

Chamaecyparis formosiana -
tchajwanský hinoki
hung-kuai červený cypřišek

který kmenoví lidé nazývají kisiabaton

na tento vzácný starý strom
jsme se přišli podívat

 

Pro Lewa Welcha v chumelenici

Chumelenice v březnu:
Sedím obklopen bílou září a čtu disertaci
o tobě. O tvých básních, tvém životě.

Autorem je můj student
dokonce mě cituje.

Je to čtyřicet let, co jsme vtipkovali v kuchyni v Portlandu
a dvacet, co jsi zmizel.

Všechny ty roky a jednotlivé okamžiky -
Prskající slanina, práskání dveřmi aut
Básně čtené na zkoušku přátelům
Do archivu přibyde
další kostrbatý text

Ale život pokračuje v kuchyni
kde se stále ještě smějeme a vaříme
a díváme se jak sněží.

 

Čeření na hladině

"Čeření na hladině -
když je pod ní losos - je jiné
než když vodu čeří vánek"

Mlžný chochol na vlně
velryba
se dere na vzduch
a polyká sledě
- Příroda není kniha, ale představení
moudrá stará kultura

Vždy čerstvé události
vyškrábané, vydrhnuté a použité znova a znova -
spletené šňůrky řek
skrytých pod plochami trav -

Nezměrná divočina
dům, samota
Domek v divočině
divočina v domě
Obojí zapomenuto.

Žádná přirozenost
Obojí dohromady, jeden velký prázdný dům.

přeložil: Luboš Snížek

Zpět