Texty - David Kalioglou
kontakt
Vyznání
Odcházím a spolu se mnou
všechno to utrpení...
které též..už není

Prázdnota dní...tak děsivá
Je pryč
V tvém srdci lásko
našel jsem klíč

Otevřu bránu do společných dní
abych nalezl jak moc
dnešní noc...pro mne znamenáš

Dnešní noc...

Je mi tak drahá
nechci se dočkat rána
Tančím v dopadu nočního deště
a křičím štěstím
Ještě ještě ještě

Ať tohle už nikdy neskončí
ať už nikdy nejsme samotní a opuštění
ať to ví všichni ostatní
vždyť dnešní noc plná kouzel už to taky ví
Jsme sví
a tak to je
a tak to zůstane..nekonečně dalších dní

Objímám tě
cítím vůni tvých vlasů
Nikdo a nic mě nemůže vzít
tuhle tvoji krásu

Cítím tlukot tvého srdíčka
vnímám ten rytmus tak drahého života
pro který vhodných slov hledám těžce
a tak jen tančím v nočním dešti
spolu s tebou Lásko
a křičím štěstím
Ještě ještě ještě

Hladím tě po tváři
té tváři,která mou tvář
štěstím rozzáří
Ve svých dlaních tvé dlaně
zmohu se na jedinou větu Světu
dýchal bych za ně

Ale vím že slova nestačí...
že říct co k tobě cítím jde tak težce
Tak jen objímám, tančím v nočním deště spolu s tebou Lásko
A křičím...
Ještě ještě ještě


Vodopád
Nenacházím vlastní křídla
..ale tak toužím letět
Tohle je už za hranicí
tohle se už nedá unést

Bože

Vesmíre

..nebo nevím..prostě Ty:

"nechceš mne unést"?

Ukryt za vodopádem zdivočelé řeky ..
života
A já vím, že tady dlouho nebudu
že tady dlouho nemůžu být
Nevím jak tyhle dny nazvat, jak přežít,jak žít..
Kapka po kapce dopadá na mou hlavu
...už si s tím nelámu hlavu

Osvobozen šílenstvím
Vstupuji do neznámého kraje
..učím se nacházet v něm řád
Teda nevím zda tu je..
pouze předpoklad

Ztrácím kontrolu
Tak šílenost kontrolu přebírá
..a vede v objetí z normality..
padám jí do klína
Ze světa v zajetí
..poznávám sílu vzdání se
Velké dojetí

Tohle nemá konce
Temno vlastních představ
Slovo za slovem...v zdivočelém řeky proudu
Nevím..zda tím proudem vůbec projdu
Přemýšlím, vybírám myšlenky..
schován za vodopádem
Tím pádem přesvědčen že jiné Cesty není
Přichází konec..
Temnou krajinu přikrylo rozednění


Na dně
Neznám mapu
a to mě děsí
Cítím se trosečníkem
v moři zapomenutých a ztracených ostrovů
Děsivej pocit...
Potrhaná křídla..
Vítej ve vlastním pekle
Hrůza bez pevných pravidel
Nic a na ničem se nedá stavět
'Kudy' a 'dál' ztrací na významu
Sám se přestávám ptát
kde je ten kýžený a tolik očekávaný zvrat..
Když nepřichází odpověď
Slova unavují
Ostrov na odstřel
Odstřelovač nikde...
Rozbitá mysl,podstata či syndrom?
Ztracená realita
Ne,dál se už nedá jít
Dál se už nedá na nic hrát
Iluzorní mosty
Věž ze slonové kosti
Zkamenělý hrad...
Už se vážně není na co ptát..
Sám se přestávám ptát..
Kde je..
Chci zemřít..
a rád
To je ten kýžený zvrat?

Nahoru dolů
Zklamání vytesané v obličeji ze skály
Vyrytá prosba nehty z kamene
Kde nic není..
ani smrt u nebere
Zkamenělé oči nedovolí slzy..
Tak tohle trochu ještě mrzí
Ale věřím..
Ještě jsem nepřestal žít..
ještě jsem neprohrál
...hraju dál

Držím se jak klíště posledních vteřin..
Ale tlačí mne to ke zdi..
Nejhorší je, že se dívám vlastně pravdě do očí
Tenhle pohled z iluzivní jistotou pořádně zatočí...
Sám v propastné tmě
..nikde..
..nikdo.
Žádné tváře
Vytoužená záře..
..ruka Páně..
Vystrašená malá myš,co čeká na své káně..
A ono nikde

Nic..

Už nevěřím..
Tak čekám..
na smrt

Je mě to jedno..
Uplně jedno
Jsem jen člověk..
Jeden malej,ztraceně vysmátej,ubohej člověk
Z posraným předsevzetím pustit se neživotných ideálů..
z pocitem dítěte, co mu berou mámu
Naději, co ztrácí, že život...
za lásku, lásku vrací

Na konci zazděné cesty
žádná předsevzetí..
z pocitem zapomenutého,ubohého smetí..
zoufalej křik do tmy ...
letí
Vítej v zemi ztracených a odložených dětí
Dokud se nepustíš,držíš se..
Stojí to za to?
Stojí to vůbec za to?

Nevím..
Už vůbec nic nevím
Pomůžete mě někdo?
Proboha pomožte mě někdo

Ještě stále trochu..
naděje
že v té tmě..
v té zatracené a studené tmě..
přece jenom..
někdo je

Kdo tu hrůzu zažene..
Nebo jí ruku v ruce projde se mnou
Lidské srdce..
které zahřeje
Věčná touha..
Věčná naděje
Jenže..
Kde nic není..
tam ani smrt už nebere


Den
Den na zakázku
Romance padlých hvězd
a já tu čekám
Tulák z dalekých cest
a já tu stále čekám
Dům bez vrat a oken
Ohrada za svobodou
Nikdo nezapomene zavřít za sebou vrátka
Jistota vztahů je tak vratká
Chvilka odhodlání překonat nedůvěru..
..hodně krátká
Miluju
Strašně moc mé chybíš
A já nevím jak ti to říct
Jak ti říct, že den bez tebe..
..jak Země bez Nebe
..jak Nebe bez hvězd
..které je naše?
Jak ti říct
..že ve světě silných jsem ten slabý
..že ve světě statečných jsem ten na druhé straně
Bez tebe, lásko
Bez tebe
..není naděje
Jak říct co znamená každý z popadaných lístečků
..právě poraženého stromu
..jedna z tisíců nadějí
..pro zprávu světu
Sen padlého stromu
V tobě lístečku někdy příště zas vykvetu
Tenhle život není nekonečný
..stejně jak není nekonečná síla mojich kořenů
Tak se nepřestávám ptát
..předivo vztahů
..čeekam na zázrak
Kde jsi
Kde jsi celou tu dobu
Kde mám brát sílu při tom všem a bez tebe
Den za dnem a já se blížím sám k sobě
A já se teď ptám
Najdu tě tam?
Opravdu tě chci,proto se ptám...
Všechno je prázdné
Moudra unavujou...
Proč tu nejsi?
Každý den je podobný dnu předešlému
Stojím před branou do ráje
Obsazeno
Nevadí
Nešel bych tam..
bez tebe
Věřit
Nepřestávám věřit
Nenechám nás padnout
Já vím že jsi
Jen těch sil už není tolik
Ale nevadí, až přijdeš..
všechno se změní
Všechno se změní
Budem tančit na nebeském bále
a každá z půlnočních hvězd nám zahraje tu svou
Vím to
Mám slíbeno
Tak proč tu nejsi
Proč tu ještě nejsi, lásko
Tenhle život není nekonečný
Učím se kroky našeho tance..
na padlé hvězdě
A nepřestávám spolu s ní věřit
že se jednou vrátíme
Ona na Nebe a já k tobě
Protože tenhle život není vážně nekonečný
Je mě čím dál líp
Protože cítím to nekonečno životů dalších
..a dalších
..a dalších
Putuji světem a nechávám za sebou své tiše hlasité kroky
Snad je někdo někdy najde ...
a vydá se po mých stopách
Já vím jedno
Lásko
Miluju
Mám rád
Vystavím Vesmíru pro nás dva nově řád
Nebeská symfonie nám bude hrát
Vím to
Mám to slíbeno
A nejen nám
No rozhlédni se!
Rozhlédni se kolem
Copak si stále myslíš že jsme tu samotní?
Vesmír vybuchuje radostí s každou právě narozenou hvězdou
Nebraň se mu
Každý lístek z poraženého stromu může být tvůj
Tvoje
..další z těch, kterým malé já bere dech
Každý může být životem tvého snu
jak se vrátit k vlastním kořenům
Protože před touhle pravdou se nedá utéct
Před touhle pravdou se opravdu nedá utéct
V mých i tvých žilách koluje míza každého z těch poražených
stromů
a spolu s ní i sny..
o našem..
o jejich znovuzrození
Kolik ještě?
Kolik jich musí padnout..
Než se společně narodíme
Kolik jich musí umřít
než pochopíme svou nedělitelnou totožnost
Se vším
Cítím
Je to jeden z mých prvních kroků
do svobody
Probuzen z děsivého snu na poušti..
bez vody
Teprve se rozkoukávám
Ale už teď vím, že bych se nikdy nevrátil zpátky
Tam kde nechávají porážet vlastní kořeny
Lásko
Hraju si na bojovníka
Staré umírá
a na něm nové vzniká
Dost chytám
ale i dost schytám
A tak se chytám
Pravdy svého tvého srdce
Záchranná páka rozjetého vlaku
Směr od nikam do nikam
Z falešné existence Ega unikám
abych se k němu po čase vracel
Někdy bych nad svou cestou vážně zvracel..
Radši bych se do časů před časem vracel
Ale před pravdou se přece nedá zdrhnout,no ne
Házím do rámu čubčí rodinu mých rozháraných slov
Někdy..
fakt už nemám slov
Hraju si se slovy jak s modelínou
ale dochází fantazie
A bez fantazie básník hnije
Bože
Kolik já je v tom mém já
A je já?
Je-li,pak které se právě teď ptá..
A které já mu odpovídá
A co je potom za tímhle orchestrem té nesourodé a divoké smečky..
Lásko
myslím že chápu
Stále vedle
šlapu
Bože lásko kde jsi
Ta moje mysl mě vážně děsí


Zpět