Texty - Tomas Jerry
kontakt

Úspěch tvůj který chceš jen ty znát a nedovolíš jenom snad, snad jen málo zněj dál dát…
- Řeks mi:
Chci být velký
Chci být slavný
Chci znát vše
Co neznají druzí
Na jejich hlavy bez rozvahy
Poplivu já z výše své
Chci být všude
Chci být krásný
Chci mít všechno
Chci být šťastný
Odpovím ti jednoduše
Pochybuji ale tiše
Že ty vše dobře pochopíš
Že ty překročíš vlastní stín
- Stín z myšlenek tvé bezcitnosti
Blbosti v ruce s namyšleností:
- Odpověď zní tedy takto:
- Přemýšlíš jen o své slávě
Říkají ti, ale marně
Slova vzteku, slova moudrosti
Moudrosti o tom
Že hovno si a hovno budeš
- Hovno tlí ve tvé hlavě
Nepropustí, nepochopí
To že nemůžeš být nic než druzí
Je sen krásný ale nerozvážný
Ty radost máš a slávu máš
Nevidíš však že napospas
Tvé slávě a tvé demenci
Řítí se tví spojenci
Spojenci co rozdrtil si
vahou své namyšlenosti
vahou své krutosti
- oči se ti neotevřou
hovna víčka zalepila
vytékají z čela tvého
pod kterým tlí i mozek tvůj
spojenci jen kdysi byli
dnes již nejsou a jen hnijí
- navenek nechtějí se dotknout tebe
- stejně však zničí myšlenky tvé a krutost tvou
ty o ní nevíš a oni nemohou
říci ti to co vlastně nechceš slyšet
když zavřený si a tvá duše
je jako stěna, stěna z cihel
co tvrdé jsou a beton v nich
nedovolí žádný vzlyk
- jednou však vše pochopíš
rozbrečíš se a uvidíš
že svině si a hovno v tobě
stále tlí a ty ani marně
nezkusíš ho setřít pryč
z mozku tvého zabitého
-potom zařveš tiše někam
někam kde to neuslyší
spojenci tví bývalí
spojenci tví zoufalí
zoufalí sou z tužeb tvých
zoufalí sou z tužeb svých
ty nedovolils splnit je
jim!! Né jen sobě
- úspěch tvůj však stejně nepřijde
a když, tak pomine
Červ v oku

Oko roste
Oko puká
Oko červa
Z tvého oka


Přízrak (je zřejmá nezávislá návaznost na text Úspěch tvůj, který…)

Přízrak pošel, přízrak umřel
K blbosti své totiž došel
Potom věděl vše co zapomněl
Vše co kdysi normální se mu zdálo
Byl to člověk a pak časem
Přízrakem se stal a neviděl
Neviděl než sebe
Hnus se zaryl do jeho duše
Nepostí se a on pošel
Potom jen už jedna rada
Zbavit se těch z přízračího stáda
Zavrhnout je rovnou když
Přízrak na nich začne hnít


Projekt: Od začátku do konce

1. Zrození člověka
leze ven, vidí lebku
Plešatého doktora
Řev se line po místnosti
Dítě hlavu dohola
První chlupy na něm raší
S nimi první beznaděj
Bude lépe až bude starší
Říká matka tiše v něj

2. Boule na hlavě se zjevila

do školky prarodič dítě odvádí
učitelka už mu mává
v rohu však nenávist minuty provází
Karel už na něj pohled oddává
Hračku z ruky odebere mu
Do hradu z kostek ho vleče
Učitelka do časopisu kouká
Dítě nechtěně z očí jí uteče
Hranol z dřeva v ruce svírá
Ten chlapec jenž je silnější
Úderem mocným dítě týrá
Oči v sloup mu obrací
A matka stále jenom věří
Až vyroste bude líp


3. ZŠ a trest

Po zápise střeva pláčou
Chlapec ví že zle bude
Matka říká, sklapni sráči
Dítě nechce, zla vůle
Učitelka už se zubí
Křeč v tváři je znatelná
Do chlapce cpe vše na ruby
Hlava mírně oteklá
Tak to kráčí dlouhé roky
Dítě okolím týrané
Všude slyší že nemá prosit
Ve stáří si vzpomene


4. Dále vzhůru kráčí
gymnázium matce voní
syn má blíže k soustruhu
ne snad že jemu se nehodí
ale mozek nemá potuchu
od tabule smutkem kráčí
na učiliště směřuje
budoucnost ho v hrdle tlačí
nic moc z něj asi nebude
5. Po hlavě smýkán

jeho víra mírně ztrácí
nové věci poznává
děti už ho nezatlačí
mezi ně už zapadá
teď on těm druhým ubližuje
sebevědomí získává
dlouho mu to nevydrží
slova míru slýchává
slýchává je od feťáků
učiliště okolo
poslední list hravě skládá
do práce jde nanovo
život se mu znetvořuje
alkohol ho zahltil
dny utečou a okolí tiché
nepozná, sen se odplavil


6. V pivě

mozek v pivě utopený
cigarety dusí ho
chlapec jenom tiše kleje
na všechno už jenom sere


7. Stárne jeho ucho bystré

stárne jeho bystré ucho
stárne jeho bystré oko
stárne jeho bystrý trakt
trávení jde jenom tak
pomalu se vleče výkal
tlačí stále víc a víc
už snad brzy zavře víka
vzduch nejde do dřív vzdušných plic


8. Pomalu se místností šourá

pomalu se přesunuje
v cimře zleva doprava
televize mu nehraje
pět let je nutná oprava
sousedka mu koupí housky
všechno vodou zapije
ztratil svoji soudnost drahou
oprátka ho nemine
konopí do krku se zařezává
už čas jeho neplyne
smysl mělo jeho žití
jako hovno v tvym klíně
teď
--- konec ---


Ráno (inspirováno nejmenovaným dělníkem nejmenované kladenské továrny)

Ráno vyjdeš ze svý nory
Voči eště zalepený
Už nevzpomínáš na ráno tohle
Co za něj si doma dělal
Jak si vstal a zuby pucoval
Cigáro v držce na rtu nalepený
Potom dal sis k snídani
Kafem probral ses
Ani nevíš jak pak náhle
Hovna se draly ven
Teď stojíš a čekáš
Autobus se blíží a ty
Víš že do něj nastoupíš
Nechceš, ale nastoupíš
Jedeš, koukáš okolo
Ksichty, ksichty a ksichty
Továrna už v dálce kouří
Vidíš na ni přes pole
Celej den tam prochcípáš
Konec šichty je tady
Přes hospodu to vemeš domu
Pak chcíplej si a nespočítáš
Kolik si zas prokouřil
Prochlastal a projezdil
Unavenej doma ležíš
Ani nevíš jak ses umejt zvlád
Pak usneš, televize blikající do tmy
A co ráno?
Ráno zase znova!


Uděláni (inspirováno předchozím textem)

Nesem velké břemeno
Obtížné je naše žití
Okolo nás přece kvítí
Na něj čistě slunce svítí

Co chceme to máme
Na každym rohu se uděláme
Strachy se nepoděláme
V bezpečí se kolíbáme

Pro nás je tu skoro ráj
Co ztracený se stává včas
Vytratí se zvolna náhle
A my šokem překvapeni

Všichni spolu viděšeni
Někteří jen překvapeni
A jiní, ač v krvi, tak spokojeni
Konečně splnil se jim sen

To tvuj sen byl supermarket
A police plný všude v něm
Vyprázdnit chtěla tvoje ruka
Všetečná a neskryta stejně hnusná

Oni už dřív věděli
A šťastně doma seděli
A nic při tom neděli
Na okolí prděli

Na okolí tvoje šťastné
Čisté voňavé a krásné
Však smradlavé, hnusné a posrané
Chcíplé už dřív a jen uměle vydělané

Tak co tedy teď říkáte
Proč nemlčíte a kecáte
Ze svýho dobrý děláte
A pravdu druhejch posíráte

Pár lidí sice nasíráte
Ale toho si nevšímáte
Společensky skomíráte
Společně se užíráte

Společně i pochcípáte
Se statkama zarakvíte
Nikomu už nepovíte
Nic nikomu nezazlíte


Přenesení lidé

Když vyšlo slunce nad krajem stínu
Stínů lidí co po ulicích kráčí
Lidé jsou zpřímení a falešně spokojení
Ale stíny ohnuté a zdrcené
I ty držky pokřivené
Rýsují se po okrajích přenesených lidí
Velcí a mocní lidé okolo všude

Drtí jejich mysl nanovo každý den a nové ráno
Pak odpoledne doráží a i úsměv falešný odchází
Tyhle lidi chcípají, po noži zas sahají
Někde v mysli hluboko, ale zas začnou nanovo
Potom co je pozvedne, z nitra hlas sebezachování
Hlas sebezachování bez rozmyslu je uhání
Dále žijí v spokojenosti, a topí se v lidské statečnosti
Když novodobí hrdinové dokazují svoji čest
Čest však slepou, vymyšlenou, ruku čistou, zkrvavenou

Bez hříchů svých a závislosti, nedrží už v sobě kosti
Kosti jejich duše rozpadající se v prach s lehkostí umírání
Křik uvnitř je to co je mučí
Psychiatr však zacpe uši
Zacpe uši aspoň chvíli
A myšlenky však se odplavily
Chcípají dále ale už šťastni
Nemohou dále, žijí jen za tmy
Stíny tam je nevyděsí
a jeho uši
ty už neslyší
jak plyne čas
a falešný hlas
budoucnost zpívá


Na písečku

Písek a děti
Táta a s mámou a smích
Škola a povinnosti
Práce a povinnosti
Hádky a nasranosti
Brzo pudou do krajnosti
Pak žloutnou prsty
Serou se játra
Dusej se plíce
Do hajzlu, sípe
A může více
Než pojde v díře?


Bezdomova (inspirováno nejmenovaným kladenským bezdomovcem)

Ksichty ho sledujou
Křivý, jim opovrhujou
Čuměj a serou ho
přestat snad nikdy nemohou
Někdy zima, někdy teplo
Někdy třeba nebe a někdy peklo
Když pak jen zeptá se
Nemáte cigáro
Když mu jen vodsekne
Hubu mu urazit
Taky by prosili, srali a žadonili
Kdyby jen pochopili
Ale kdo chápe lidi
V kariéře když se užírá
Sám sebe zasírá
A jeho už nenasírá
Spíš mu jen ubírá
Prostor mu užírá
Vždyť co vyroste z dětí
Pozorujíc na lavičkách ztroskotance
A jen ať čuměj
Tyhle lidi brzo vyšuměj
A co když spokojeně a naplněni?
Někdy citem a pochopenim
Spolu si klábosej
Lidi furt rádi maj
A sebe neuměj
Nahoru prokopat
Nebo snad nechtěji
A zemřou veselí


Zašlapán do země

Do bahna zašlapán
Leží a pospává
Nic ho již netrápí
V bahně se utápí
Lidi mu nevadí
Dříve z nich zoufalí
V smradu se zahalí
Již není zoufalí


Zklamání

Leží a přemýšlí
Přemýšlí o minulosti sklížené k budoucnu
Neví a nahlíží
Nahlíží v mysli do budoucnosti blížící se minulosti
Oči se mu zavřít chtějí
Pozdě je a přesto nemůže zavřít je a usnout spokojeně
Ví co udělat měl
A ví též co udělat měl a neudělal
Ví že to neudělal
A ví že toho byla bohužel většina
Touží se ráno probudit
Od základu se přeměnit v někoho kým snad i pár chvil byl
Vstát a rovnou začít jak se má
Pokračovat jak by měl. A ne! Ne líně se přesunout k večeru dalšímu
Ví to
Ale jaká škoda, protože přesto to tak udělá
Jako vždy se přesune
Večer si zas vzpomene, že neměl takto dále činit
To řekl si on přec jen sám
Proč tedy se zklamat má? Zklamat se sám v sobě?
V tom to ale všechno vězí
Zklamal se sám v sobě. Teď a tady, v téhle době.
To však není marné snaha
Snaha ho teď ospravedlnit a celého ho očistit
To ani nejde protože dále
Dále musí zklamávat se v sobě, teď a tady v téhle době
Hodně toho teď na mysl ještě přichází
Vyjádřit to je ale momentálně a nejspíš navždy nesnází
Ne každý snad teď ten problém má
A nezdá se, že velkou podstatu v sobě ukrytu má
Snad by to bylo i na škodu
není třeba mít totiž k všemu jasného důvodu


Zpět