Texty - Jeremy
kontakt

Hračka

Byl jsem člověk a musel jsem mlčet,
Bál jsem se.
Teď jsem hračka a tak mluvím.

Zabalte si mne do zlatého papíru
A ovažte mašlí,
V ůhledném balíčku já budu poslušně sedět
A čekat až mi dovolíte zabavit vás.

Teď když jsem hračkou
Budu si s vámi hrát.

Naučím vás mluvit tak jak mluví hračky,
Naučím vás nebát se.
Protože ani já už se nebojím.

Byl jsem člověk a musel jsem mlčet,
Bál jsem se.
Těď jsem hračka a tak mluvím.


Ignorance

Tak dlouho přehlíželi
a nevšímali si jeho pocitů,
že se jim navždy ztratil.

Byl sám a ztracený,
avšak ve svém vědomí
znovuzrozený.

Neználek svět sám objevoval
po klikatých cestách osudů
putoval dál a dál.
Sám sebe vychovával,
poznával a poslouchal.

Byl volný,
jen on určoval kam a kdy
půjde dál.
Vypadalo to, že
získal životní ideál.
Nikdo se o něj nestaral


Já je někdo jiný

Noc je jediný,
kdo tě poslouchá
a nebe je tvůj přítel.

Ostatní ty neznáš
a ani se o to nesnažíš.
Chceš být sám.

Sám jen se svou tmou.
Jako dva milenci,
se budete objímat
a navzájem si sdělovat
svá tajemství.

Láska je to jediný
cos nikdy nepoznal
a proto nevíš,
jak moc se chováš hloupě,
když se miluješ s půlnocí.

Ale i kdybys to byl věděl
nepřestal bys,protože to
je to jediný co tě drží
tady na zemi a při životě.

Miluješ půlnoc a ona
miluje tebe,
jako dva milenci se budete objímat
a navzájem si sdělovat
svá tajemství.

Jsi šťastný,
tak co víc si přát?
Snad jen aby nikdy nepřišlo ráno
a ty ses musel rozloučit.
Být zase sám.

Znám tě dobře,tak dobře
protože:
Já je někdo jiný.


Vykleštěný

Na nočním stolku leží mý srdce,
někdo vzal kleště a vykleštil mě.
Jen já vím proč mi nechal nohy a ruce,
aby mě viděl pohromadě.

Z vnitřku mýho zatuchlýho těla
vyndal všechny orgány.
Místo nich tu teď proudí malinká střela,
je jako oblíbenej koláč od mámy.

Tak sladká známá a dobrá,
prostě patří k mýmu tělu,
stejně tak jako píseň obehraná,
která se dere do éteru.

A tak tu teď ležím a tiše si hniju,
ve vnitřku s malinkou střelou.
Tichou melodii si prozpěvuju,
jak mi všichni ubližujou.

Ty se mi směješ,
že jsem jen paranoidní šílenec,
ale jak mám vysvětlit, že neovliním tu věc...

Když vyjdu na ulici ven
a zjistím, že už nepatřím ani sem,
vidím jak jsou všichni kidní, v pohodě a vyrovnaní
a já už nedokážu myslet na nic jiného než na ní...

Na tu jedinou věc,
abych rozbil tu zasranou klec,
která mě drží celej můj život za mříží,
a nedovolí proniknout k mýmu okolí.

Nedovolí, abych udělal poslední krok
zničil tím tenhle rok
a konečně dostal tu malou střelu
dovnitřku mýho kvéru.


Zpět