Texty - JH-Max
kontakt
Umírat je asi moderní
umírají
lidé kolem mě, ptám se
sám sebe
proč možná že
*
umírat je asi moderní
projev pro ty ostatní
co zbydou a pro
*
zbylýí kamarádi, otec
co ti nikdy nepučil auto
holka, fakt milující
vášnivě
sebou pohrdající
*
nenamalovanou prostě tvojí
cestou potkáváš ptáky
letící jinam
než tvoje protože
*
tvůj Ty padá jak list
v listopadu přece padají listy
na zem
Padla mlha
Svítičko už nesluní
Schovalo se
Zbaběle za mraky

Schovalo se
Rychle a bez poděkování
Nás všech co se
Dí na poli
Zbaběle

Někde nad námi visí
Režná smyčka
Pro naše krky
A hlavy
Sluncechtivé a
Zbabělé

Mlha stoupla a slunce nikde
Naděje padla
Z života kousek
Zbylo nám
Zbabělým
. . . .
Sedět sám hospodě, poslouchat
Televizní
Noviny bez nadpisu, bez podpisu
Řádky
Psal jsem negativní
Myšlenky mě napadaly sami
Tam seděli v rohu
Málomluvní
Cizí
Lidé
Bez nadpisu
Bez podpisu
. . . .
My, ročník osmdesátý pátý
Ročník sladkých vín
trpkých slz
nenucených bolestí
vynucených úsměvů
další pokolení
potopených ostrovů
trpkých slz
ročníku sladkých vín
My, ročník pětaosmdesátý.


. . . .
Z války vracím se
Sám bez nich
Sám

Unaven

Pocity mě už dávno opustily
Co zbylo mi?
Jen ty, Ty!

Bez špetky rozumu
A hladu po
Citu
Sám bez nich
Sám

Našel jsem tě
Tam kde jsem tě nechal
Plačící
S pocity roztroušenými
A s city
Co jsme si vyměnili
Tehdy
Bez nich
Sami
. . . .
Tak sem doma
jako obvykle
Sám a nudný
jako obvykle
Lhostejný

Tak ve škole nic
jako obvykle
Kecali blbosti
jako obvykle
Nic

Hlad mám
jako obvykle
Doma není nic k jídlu
jako obvykle
Nic

A tak se doma
jako obvykle
Sám a nudný
jako obvykle
Lhostejný

Zpět