Texty - Jan František
kontakt

Dnes ráno opět vyšlo slunce

Dnes ráno opět vyšlo slunce.
Občas se divím
věcem
kterým bych možná nemusel.
Dnes ráno opět vyšlo slunce
a jestli zítra vyjde zas
podivím se ještě více.


Klidně si breč!

Pojď blíž
celá se třeseš
neboj se, breč
sundej si šaty
a tady si klekneš
učeš si vlasy
modli se ke mně
a já tě snad
zkusím to
budu mít rád.
Bojíš se, třeseš se
klidně si breč
ale hlavně
hlavně ke mně
modli se, modli se, modli se!


A sbohem!

Na nádraží stojí vlaky
a čekají
na lidi, své pasažéry.
V bufetu hlouček strojvedoucích
filozofuje, kouří poslední cigarety
a popíjí grog (vlastně jen ohřátý rum).
Kolik takových už tady tak přešlapovalo
a marně čekalo
na lidi, své pasažéry.

Ticho. Vlak čeká.
Pak jedna zapnutá uniforma,
jedna naražená čepice,
runda pro kamarády
a sbohem!
Všichni tak smutní že zrovna on,
všichni tak šťastní že zrovna oni.

V bufetu hlouček strojvedoucích
filozofuje, kouří další poslední cigarety
a popíjí grog.
Je silný, snad proto
chutná mi.


Potopa

Další probdělá noc.
Už ani nevim kolikátá
už bylo jich dost.
Ve světle žhnoucího vlákna pláče
hrneček od kávy
po které zbylo mu logru
se zetlelou vůní rumu.

Kouřim poslední cigaretu
myšlenky obláčky
přihřívám v sobě
a pak
nemilosrdně vypouštím.
Svítá.
Otevřeným oknem slyšim naříkat ulici
pod ospalýma nohama
násilím vzbuzených hlav.

Kouřim poslední cigaretu
a vůbec nevim
co bude pak.


Věčný sen

Dlaní svou srdce se dotkni mého.
Cítíš, jak zvedá se prach,
když na koni jede čas
ve stopách budoucích drah
přetěžko zaslechnout hlas
zlého!

Do trávy nalije slunce ráno,
zlatě se zubí náš den,
nahmatá rukou v něm nůž
kamarád muj mokrej sen,
co poprvé přišel už
dávno!


Život

Život je hořká čokoláda
nastrouhaná s kyselou okurkou
zalitá studeným kafem
podávejte mražené
s včerejším chlebem
máčeným v teplém pivě
nebo chcankách
to podle nálady a chuti
černobílé sny a
zdraví do smrti!


Pár tichých vět

Prázdnou lahví od vína
duše osamělá naplněna
dvě hodiny zrána
mezi prsty dohořívá cigareta
šeptá si rozervaný ret
svých pár tichých vět
a skrz zaschlou krev
posílá je do světa
všech prázdných lahví od vína
tiše vzpomíná...



Zpět