Texty - Lukáš Fiřický
kontakt
Slepý poutník

Slepý poutník. Bloudící, putující se svým třínohým psem. Naučil jej počítat do čtyřiadvaceti, krmil jej levným chlastem, zkvašeným vínem, naučil jej číst, psát. Zasvětil jej do tajů tajného učení Koláče o jedné straně, o Obraze jedné barvy, o Manželství mezi Životem a Smrtí, jejich souložích v omamném zaslepení. Potkal jsem je opilý za střízliva, střízlivý za opila.Potkávám a budu je potkávat stále. Prodávají se jako ty nejlevnější děvky, jako levný chlast pod tisíciletou etiketou. Říkají si různě, chodí nazí, v kapsách šatník, kterému se ze znechucení vyhýbá i ten nejopilejší mol. Ve svém deníku, který si pes poctivě vede a píše jej krví poutníka, krví svou, prázdnými slovy a nekonečným počtem onanií, se rozplývá nad souložemi a znásilněními, kterých se dopouštějí na loutkách, hmyzu, cizí nahotě. Jejich společnost je mi odporná, pokoušeli a pokouší se mne znásilnit, ukojit otvory medem naivity, zaslepení, medem slov, kterým všichni rozumějí. Rád se s nimi opíjím,i když to není to, co po mne žádají. Odolali stromy, odolala voda, opiji se s radostí a odolám i já.

Zpět