Texty - Šárka
kontakt

-dusím se, a kyslík v nedohlednu
-umírám žízní, a nikde žádná voda
-umírám životem, tiše a pomalu
-nikdo v mé blízkosti, nikdo zde není
-jen stálá bezmocnost a strach
-něco co někdy začalo a nekončí
-a nezkončí?
-jak je vše absurdní
-jak je vše mrtvé
-jen občas zahlédnu........
-.......vášeň....
-ale po čem........???
-po bohatství........života......?????
-peněz.........?????
-je mi vás líto.......
-tak moc líto, že mé slzy jsou nicotné
-má úzkost je ubohá
-má bezmocnost je směšná
-má mysl zkažená
-nenávidím vás a přesto miluji
-tak moc nenávidím
-tak moc miluji
-jsem jen loutka????
-co se dusí???......
-a kyslík v nedohlednu..........


jak se vše mění, když přichází jaro...barvy se mezi sebou proplétají,zvuky se šíří na míle daleko.....vše je v pohybu...lidé se najednou víc smějí a mě stačí každá maličkost k tomu abych byla šťastná....jsme jako malé děti, chceme si hrát a chceme být svobodní.....zpíváme a objímáme se....díváme se na nebe, kde je plno života i smrti.....je tak nekonečné.....a pozoruje celý svět........kolik lásky už vidělo...a kolik vyrůstajících květin...a uvadajících.....kolik života....smrti...odrazů na hladině řek.....a moří....a kolik ptáků už prolétlo jeho tělem......to vše naše nebe vidí a nedokáže promluvit.....jen kapky deště na nás spouští, aby se mohl dále dívat na živoucí život........ být nebe....dívat se na ranní rosu.....cítit vůni trávy......vidět jak stromy kvetou a usmívají se..na mě.....vidět jak přicházející tma působí na lidi a jak ve tmě odhazují všechny své zábrany.....a ve dne se zase oblékají....a jak dělají všechny neřesti světa....pak se stydí za své činy.....jak žijí ze dne na den....jak tančí v dešti, kterým je objímám.....jak vkládají své ruce do druhých........a jak se na mě usmívají......a já jim posílám sluneční paprsky do mého spolubydlícího......od slunce........co naplat.....jsem jen člověkem.......a své vysněné nebe můžu jen pozdravit.................


při pohledu z okna
dopíjí kafe ( beztak studené )
se svíravým pocitem......
....tady u srdce
to jsou jeho poslední dny v týdnu
sedí uprostřed místnosti
sám, jen hudba hraje
je tichá jako stín, pluje si vzduchem
a on upřený zahleděný
plný myšlenek...smutku
jako někdo vyměněný
..to jsou ty poslední dny v týdnu
být někdo jiný....
jen ne to co tu sedí
a při pohledu na sebe
obrací se zády
jako ve vězení...připadá si
nemluvit..vše je špatně
sotva dýchá...rty zavřené
netěší se...plánuje
i když ví, že nesmí
opít se to si přeje
a přemístit se.....na znamení
tam kde jeho pán už není
a on jako otrok nepřipadá si
vidět zakázané krásy
co naplat...kdo mu pomůže?
láhev vína..nalijte mu
avšak....k ničemu to nevede
tak to je poslední den v týdnu
bez nápadu jak oheň, který dohořívá
a on jen tiše dřímá...
nikdo neřekne mu.....
kašli na to.....vrať se na zem
vždyť můžeš být správný cvok
uvnitř sebe.....navenek však....
budeš maska.......svoji roli budeš hrát
kde jsou ty dlouhé noci?
ptá se sám sebe
avšak ví, že další zase přijdou
ale přijde i poslední den v týdnu
stejný jako dnes
stejně prokletý......nenáviděný
jeho existence nezmizí
a spousta lidí ten den zavrhuje
ale musejí si pomoct sami
jiné dny se vrátí
stejně jako poslední den v týdnu...
kdy večerem a nocí utrpení končí....
a ráno...nový den začíná
stejný jako ostatní.....
jen mysl lidí ovlivňuje jinak
vyber si jak se chceš cítit....
chceš do ráje.....
ale ten není pro zbabělce
..ráj otvírá brány pouze odvážným
proto rozšiř si svůj obzor.....
o nový den v týdnu
první den...?
ale říkej mu jak chceš......
co počít...sedící v nové místnosti
ale už ne sám.....
všude plno lidí
všichni stejní......
myšlenky však každý jiné
toužící...hloubající
vidět do nich...
nesmysl.........
jak chodící stroje...
chtějí nás ti špatní mít
a všichni v hlavě jim odporují
navenek však slyšet ticho......
to jsou oni......chodící tvorové
jež mluvit umí......když chtějí
neumí je pochopit......ale chce
probudí se?..
zrádné první dny.....i poslední
šťastné dny.....někdy......
a on se probouzí........

Zpět