Tvorba
The Velvet Underground
Počátek Velvet Underground se datuje roku 1965. Lou Reed a John Cale se spolu seznámili, oba dva hledali ideální partnery pro svoji vizi muziky, která by se absoluně odlišovala od všeho, co zde bylo. Přibrali k sobě kytaristu Sterlinga Morrisona, starého přítele Lou Reeda, a bubeníka Angua MacLise, který je však opustil ještě před první vystoupením. Museli rychle sehnat nového bubeníka a našli bubenici Maureen Tucker.
Jejich originální texty psal a zpíval převážně Reed, hudba tvořící dohromady temný syrový zvuk představovala nekomerční směs, která se jen stěží mohla uchytit v hlavním proudu u poslouchačů. I přesto si získali zcela nečekaného mecenáše - Andy Warhola. Koncem roku 1965 je objevil v jednom klubu. Okamžitě se ujal vedení a spojil je s jeho uměleckou skupinou Exploding Plastic Inevitable. Na jaře mohli vydat jejich první album The Velvet Underground & Nico(1967).
Andy Warhol k nim připojil zpěvačku Nico - tajemnou evropskou "modelku" /barovou zpěvačku. Nico však nikdy nebyla skupinou přijata. Reed si držel svoje vůdčí postavení, což se Nico nelíbilo, protože nevěděla, co má jinak dělat. Připadala si zbytečná a mezi nimi vždy cize. Přesto nazpívala tři z nejlepších písní na tomto albu, které obsahovalo takové písně jako "Heroin", "All Tomorrow's Parties", "Venus in Furs", "I'll Be Your Mirror", "Femme Fatale", "Black Angel's Death Song" a "Sunday Morning." Toto album bylo vydáno až rok po svém natočení, protože byla příliš odvážná pro komerční rádio, přestože Exploding Plastic Inevitable měla téměř vždy jistý úspěch.
Díky nejisté obživě se v roce 1967 objevily ve skupině problémy. Nico odešla a pokračovala ve své vlastní sólové kariéře. Skupina byla rozčarována z vlažného přijetí alba v jejich rodném New Yorkem, proto se soustředili na koncertování ve zbytku země.
Uprostřed této napjaté situace nahráli druhé album White Light/White Heat(1968). Nejúspěšnější se snad stala sedmnáctiminutová píseň "Sister Ray", ale v top žebříčku dosáhli jen nízké příčky.
V létě roku 1968 skupina měla však vážnější problémy než je komerční úspěch, či spíše neúspěch. Spor mezi Reedem a Calem se stále prohluboval. Reed dal zbytku skupinu ultimátum - buď on nebo Cale. Morrison a Tucker se váhavě přiklonili k Reedovi a do skupiny byl přijat Doug Yule, aby se ujal Calova místa.
Velvet Underground Skupina bez Cala vydala třetí album Velvet Undergound(1969), které se odlišovalo, Calova absence byla znát. Deska obsahuje některé z nejosobnjěších a nejpozorohudnějších Reedových skladeb "Pale Blue Eyes" či "Candy Says", ale je tu i "What Goes On".
Začátkem roku 1970 podepsali smlouvu s Atlantic a začli koncertovat ve slavném Max´s Kansas City club na Park Avenue South. Těchto koncertů se však nemohla účastnit Trucker kvůli svému těhotenství. Nahradil ji Billy Yule, bratr Douga. Atlantic jim vydává čtvrté album Loaded(1970), před tím však skupinu neočekávaně opouští Lou Reed, který se o několik měsíců později vydává na svou sólovou dráhu.
Album Loaded zaznamenalo úspěch i v hlavním proudu. Album obsahuje některé z Reedových nejlepších písní ("Sweet Jane", "Rock'n'roll"). Reed však s tímto albem nebyl vůbec spokojen. Přestože však skupina zaznamenala úspěch, její oslabení bylo znatelné. Rozhodli se pokračovat dál, ale Tucker a Morrison brzy skupinu opouští. Bylo sice ještě vydáno album Squeeze, ale to už nemám téměř nic společného s Velvet Underground.

Velvet Underground dosáhli své popularity až při svém zániku a i v dnešní době.